Polská televize zveřejnila udání gestapu, která psali Poláci za války na Židy

Udání, které televize ukázala, k adresátovi nikdy nedošla - díky jiným Polákům, pošťákům, kteří je ukradli. Příběh zvolila televize jako příklad, že "dějiny nejsou ani černé, ani bílé". V pozadí je nynější spor mezi polskou a izraelskou vládou o kontroverzní polský zákon, který hrozí až třemi roky vězení za připisování odpovědnosti polskému státu a národu za vyvražďování Židů.

"Vážený úřade. Prosím o domovní prohlídku u Heleny Koskowé a okamžitě ji zavřít! Může šířit povstání." "Noskiewicz spekuluje s Židy. Přiváží jim jídlo. Nejlaskavěji žádám postarat se o toho spekulanta." "Šíří falešné zprávy dotýkající se i cti nejvyššího vládce. Žádáme o jejich potrestání. Loajální občané," praví se v úryvcích z dopisů.

"Když jsem se začínala zabývat holokaustem, tak jsem si myslela, že víc bylo dobrých lidí. Ale změnila jsem názor," řekla stanici profesorka Barbara Engelkingová z Polské akademie věd. O holokaustu napsala 11 knih. Název jedné by se dal přeložit "Vážené gestapo..." a pojednává právě o udáních a udavačích.

Profesor Jacek Leociak tvrdí, že Židé ve varšavském ghettu začali v roce 1942 tušit, že je čeká smrt - a tak prodávali vše, co měli, aby mohli utéct. Holokaust zkoumá čtvrt století a tvrdí, že sotva lze najít výpověď Židů skrývajících se mezi Poláky bez zmínky o udavačích. Podle profesora Jana Grabowského se vydíráním ukrývajících se Židů obohacovaly tisíce lidí. "Byli to lidé, kteří chtěli rychle a snadno vydělat co nejvíce peněz," uvedl historik Marek Urynowicz.

Nejhorší nebyli podle historiků ti, kteří na Židy číhali hned u zdí ghetta, ale vyděrači, kteří za obětí přišli, až když nalezla úkryt. Za mlčení nežádali desítky, ale rovnou stovky, tisíce i statisíce zlotých.

Židé věděli, že vyděrač se dříve či později vrátí, a tak museli prchat dál - zatímco vyděrači je sledovali i za pomoci celé sítě špehů, spolu s kolaboranty v policejních uniformách, aby uprchlíky obrali o všechno. I když to znamenalo jejich smrt.

Pověsti o polských vyděračích a udavačích se bleskově šířily a mnoho historiků se domnívá, že kvůli tomu měli Poláci ještě horší pověst než Němci, kteří byli jakoby v pozadí. I Poláci ukrývající Židy se museli bát udavačů. "Například nešlo koupit v obchodě deset bochníků chleba, protože by to vyvolalo podezření, že máme doma Židy," vyprávěla Irena Sendlerová, která pomohla zachránit 2500 židovských dětí. A to za skrývání Židů hrozila smrt - a Němci v případě odhalení zabíjeli i celé polské rodiny.

Mezi udavači byli podle profesora Leociaka zastoupeny všechny společenské vrstvy. "Byli to normální lidé, studenti, učitelé, dělníci. Našel jsem mezi nimi i jednoho mladého člověka z knížecího rodu polské šlechty," prozradil Grabowski.

Platit vyděračům podle Urynowicze museli i Poláci - třeba aby Němcům nepřišlo udání, že jsou prý Židy. "Židé také udávali Židy, například že skrývají zakázané zboží," připustila Engelkingová.

"Než se začneme chlubit počtem vysazených stromů v (izraelském památníku holokaustu) Jad vašem, podívejme se pravdě do očí: kolik lidí trpělo kvůli Polákům," doporučil profesor Grabowski.

"Nemáme se za co stydět, protože žádný stát neudělal pro Židy více než my," zdůraznil na druhé straně Wladyslaw Teofil Bartoszewski, jehož otec, pozdější ministr zahraničí, za války pomáhal zachraňovat Židy a byl vězněn v nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi. "Žádný Žid v okupovaném Polsku nemohl přežít bez pomoci Poláků. Žádný," zdůraznil.

Témata:  Polsko,  židé,  holocaust