Praha/New York - "Budu létat jako motýl a bodat jako včela", tak to je jeden z památných výroků Muhammada Aliho. A přesně takhle se v ringu opravdu choval. Boxoval s lehkostí, ale důrazně. Desítku takových "bodnutí" si můžete připomenout v přehledu největších K.O. v kariéře legendárního boxera.
Z Muhammada Aliho už tenkrát šel strach. Pokořil pětadvacet soupeřů v řadě, když se měl poprvé představit na německé půdě. Ve Frankfurtu byl jeho soupeřem domácí Karl Mildenberger. A proti favorizovanému Američanovi se držel více než jedenáct kol. Soupeř se ho nebál, ale po jednom z přesně mířených úderů se už těžce zvedal. Zmátořil se, ale brzy na to inkasoval znovu. To už se jen odevzdaně sesunul do provazů.
Jen měsíc předtím přitom Ali povolil jen tři kola Britovi Brianu Londonovi. Rodáka z Hartlepoolu doslova přišpendlil na okraj ringu a soupeř se ze sevření nedokázal vymanit. Nic nepomohla obrana, za pár vteřin už London ležel na zemi a Ali vedle něj oslavoval vítězství.
S krajanem Floydem Pattersonem se Ali střetl hned dvakrát. Poprvé v listopadu pětašedesátého, znovu téměř o sedm let později. Ani jednou z toho však Patterson nevyšel příliš dobře. Záznam, na němž je vidět, jak Ali zasypává soupeře sprškou ran, až rozhodčí utkání raději ukončil, hovoří za vše.
Poslední zápas před svou nucenou přestávkou způsobenou odmítnutím vojenské služby ve válce ve Vietnamu bojoval Ali proti Zorovi Folleymu. A na dalšího Američana mu stačila jediná rána. Folleyho "uspal" v sedmém kole. Na další zápas si musel však počkat více než tři a půl roku.
Jenže po pauze vyhrál už jen dva souboje, z toho jeden proti Argentinci Oscaru Bonavenovi, jemuž uštědřil K.O. v patnáctém kole, než jej potkala první porážka v profesionálním ringu. Chuť po legendárním zápase proti Joeu Frazierovi si ale spravil hned o čtyři měsíce později. Jimmy Ellis mu nevzdoroval ani tři kola, když mu s chutí boxující protivník uštědřil sérii ran, po níž se Ellis sotva udržel na nohou. To Jürgenu Blinovi o Vánocích 1971 vypověděly nohy službu úplně. Aby také ne. Na první pohled méně fyzicky zdatnému Němci stačila jediná rána, aby se poroučel do provazů.
Chuck Wepner si vybral snad jediný okamžik, kdy proti Muhammadu Alimu polevil v koncentraci. Jenže to boxerům Aliho formátu zkrátka stačí. Přitom nechybělo moc, aby o tři roky starší Američan dokončil kompletní porci patnácti kol.
Mezi legendární se zařadily i bitvy se Sonym Listonem, poprvé se proti sobě postavili v únoru 1964. Výrok z Aliho úst o tom, že "bude létat jako motýl a bodat jako včela" vešel do dějin stejně jako následný souboj. Ještě zajímavější byl v mnoha ohledech ale druhý vzájemný boj. Vlastně to tehdy ani nevypadalo, že by zasadil svému sokovi nějaký zdrcující úder, přesto se Liston sesunul bezvládně k zemi. Nevěřil ani sám Muhammad Ali a borce se snažil vyburcovat k dalšímu boji. Leč marně.
Další památnou a dost možná tou vůbec nejpamátnější řeží byl zápas proti Georgi Foremanovi. Úřadující šampion do té doby vyhrál čtyři desítky zápasů, sedmatřicet z toho K.O. Nebyl zvyklý boxovat déle jak tři kola, s Alim to ale byla bitva delší. Foreman byl sice aktivní, Ali ale dokázal na jeho údery reagovat a soupeře postupně utahal. Nejen svou aktivitou, ale i taktikou soupeře rozzuřit. Psychicky i fyzicky unavenému Foremanovi zasadil rozhodující úder v závěru osmého kola.
Témata: Box, Ali Muhammad
Související
24. prosince 2017 17:54
