Falešná tolerance, přehlížení problémů a zločinů ze cti. Psycholog promluvil o tom, co se děje v Německu

Proti falešné toleranci a obavám strachu – všichni musíme dodržovat pravidla integrace. Tak by se dala shrnout hlavní myšlenka Mansoura, který působí jako odborník na islamismus a který se zaobírá projekty a iniciativami proti islámskému radikalismu, útisku ve jménu cti a antisemitismem v muslimské společnosti. Psycholog naznačuje, že o problémech je třeba mluvit otevřeně a že tu není prostor pro politickou korektnost.

Zmiňuje také „falešnou toleranci“, která je podle něj překážkou na cestě k opravdu úspěšné integrace migrantů do společnosti. Podle něj existuje něco jako „fenomén plyšových hraček“. V praxi jde o tom, že je řada lidí přesvědčená, že migrantům nejvíce pomůže, když nebudou muset čelit žádné kritice, a tak se je snaží všemi silami chránit. Odmítají například existenci vražd ze cti a přehlíží problémy, které vyvstanou například ve školách.

Uvádí i několik konkrétních případů. Na jedné straně se prý sice mluví o nutnosti náboženské svobody, na straně druhé pak ale učitelé musí denně řešit problémy, když si studenti odmítají potřást rukou s učiteli nebo jinými studenty, nebo když je dívkám najednou „nevolno“, když mají jít v rámci školního tělocviku plavat. Nebo když mají děti zakázáno odjet na školní výlet.

„Multikulturalismus a pluralismus jsou hodnoty, které musíme bránit. „Tolerantní“ a „kosmopolitní“ nejsou sprostá slova. Ale je tu také mnoho těch, kteří se nestarají o to, jestli je tato kultura slučitelná s našimi demokratickými hodnotami nebo ne,“ varuje Mansour. „Protože každé negativní chování - i když porušuje německou ústavu - může být bráněno odkazem na vlastní kulturu nebo náboženství,“ varuje.

Němci navíc podle něj mají tendenci ukazovat, že nemají nic společného s nacionalistickými postoji. „Nechceme, aby muslimové byli pronásledováni rasisty, stejně jako se to stalo Židům v době nacismu,“ uvádí psycholog s tím, že Němci ukazují, že se z historie poučili. „Bohužel přehlíží to, že je to také rasistické a diskriminační, protože chtějí jen chránit muslimy nepovažují je za rovnocenné.“

Mansour také uvádí, že ho kontaktoval jeden sociální pracovník, který pomáhá dětem přistěhovalců. Díky tomu, že zná islám a mluví trochu turecky má prý k těmto lidem snazší přístup. Poukázal ale na to, že díky tomu si stále více všímá zvláštních tendencí u těchto lidí, které se mu vůbec nelíbí.

„Jsem si jist, že mnohé z dětí, s nimiž jsem se v posledních letech setkal, bylo běžně fyzicky trestáno svými rodiči. Děti mají často modřiny a vypráví mi o hrozbách svých rodičů. Dokonce i ve vzdělaných rodinách je obvyklé vychovávat děti k poslušnosti. Stále se snažím mluvit s rodiči, ale je to jako běžet proti betonové stěně.  Můj šéf nám vždy říká, že jako sociální pracovníci bychom měli být kulturně citliví vůči lidem a že nemáme zasahovat, kde to není naprosto nezbytné,“ cituje ho psycholog.

Mansour se podle svých slov setkal také s učiteli a sociálními pracovníky, kteří byli velmi zoufalí a měli dilema, jak podobné případy řešit. „Moje odpověď je - Integrace je úspěšná pouze tehdy, když otevřeně mluvíme o problémech a rozdílech – v globálu, ale také v jednotlivých případech. Integrace nebude úspěšná, když bude společnost nejistá, když budou její hodnoty nejisté a když bude kompromis chápat jako pokrok. Musíme si položit otázku, jak s přistěhovalci zacházíme, co od nich můžeme žádat - a co oni mohou žádat od nás. Integrace není oslavou rozdílů, ale definicí pravidel,“ dodává psycholog.

Témata:  Německo,  uprchlíci,  muslimové