Jak se žije v KLDR? Koupíte si mobil i západní zboží, místní platí kartou

Zpravodaj agentury Associated Press získal vyjádření Song Un Pyol, která je od roku 2011 manažerkou podlaží supermarketu ve státem zřízeném obchodním domě. Supermarket má mrazáky plné 120 variant zmrzliny May Day Stadium a police plné mléčných výrobků, pečiva i konzerv. Lidé platí penězi nebo debetními kartami.

Po třech generacích vlády „dynastie“ Kim se začala rozvíjet konzumní kultura a nyní úspěšně zapouští kořeny. Je to jedna ze změn, které výrazně a bez možnosti návratu proměňují celou Severní Koreu. Song je součástí této změny.

Kim Čong-un pokračuje v tradici svého otce, jehož mottem bylo „Armáda první“, a investuje téměř čtvrtinu rozpočtu KLDR na armádu, což je víc než kterákoliv jiná země na světě. Rozhodl se však svou politiku trochu pozměnit a přijal slogan „Paralelní vývoj“.

Kim Čong-un razí svou dvoustopou politiku, kdy se chce soustředit na armádu, ale také na vývoj ekonomie. Právě proto přijal ekonomii více přátelskou vůči zákazníkům, což má za úkol podpořit ekonomický růst země a přinést profit do pokladny státu.

Na venkově lidé stále žijí složitějším životem poznamenaným nedostatkem a těžkostmi, městské oblasti jsou na tom však lépe. A existuje, překvapivě živý, pocit růstu a boomu ve mnoha oblastech země.

V okolí silnic u téměř každého města se nachází pouliční prodejci s ovocem, zeleninou a dalšími potravinami. V městech jsou tržiště, obchody a obchodní domy plné lidí. Police jsou plné různými značkami lokálně vyrobených cigaret, sladkých nápojů, čipsů či polévek v konzervě.

Ve speciálních obchodech lze za 200 dolarů koupit smartphone modelu „Pchjongjang“ - který byl pravděpodobně vyroben v Číně a upraven, aby vypadal lokálně. Za další dva dolary si můžete pořídit hru „Boy General“. Pchjongjangský pivovar do svého repertoáru nově začadil osmý druh piva.

Přes všechny sankce lze pořizovat produkty z okolního světa – káva z Japonska, auto z Německa. Pokud na to máte a máte konexe, jde všechno. Ačkoliv je stále poměrně rozšířené užívání amerického dolaru i čínského juanu, lidé užívají také předplacené karty a lokální bankovky – to naznačuje víru ve větší stabilitu národní měny.

Ne všechny projevy konzumu a komercialismu jsou vítány – v Pchjongjangu najdete 3 billboardy pro značku Pyonghwa Motors. Ty jsou stejně spíše zaměřené na ohromení návštěvníků. V televizi a v novinách také žádné reklamy nepotkáte. Na druhou stranu, vidět dnes film bez reklam...to je v Čechách luxus.

Ovšem obchody mají jasné instrukce, aby byly vstřícnější k zákazníkům. „Původně jsme otevírali v 10 a zavírali v 6 večer,“ uvedla pro AP Song. „Ale v roce 2015 náš velevážený maršál Kim Čong-un zajistil, abychom byli otevřeni až do 8 večer, aby u nás mohli lidé nakupovat po práci, na což je mnoho lidí zvyklých.“

Obchody tak dnes nabízí nabídky jako 2 + 1 zdarma a slevy na zboží, kterého se chce vedení zbavit. V obchodech běžně vidíte plakáty s nabídkami nových léků či nápojů a zákazníci si mohou pořídit věrnostní karty, které jim získávají větší slevy.

Mnoho korejských společností se snaží vyrovnat konkurenci a zavést lokální značky. Tento důraz na lokální produkty však není jen kvůli národní hrdosti nebo proto, že Kim Čong-un chce dodržet svůj slib o zvýšení životního standardu.

Témata:  Severní Korea