Vojenský útok Spojených států na tři jaderná zařízení Íránu – v Natanzu, Isfahánu a Fordu – zásadně změnil dynamiku blízkovýchodního konfliktu. Tímto krokem prezident Donald Trump fakticky zatáhl Spojené státy do války mezi Izraelem a Íránem, která vyeskalovala po útoku Hamásu na Izrael v říjnu 2023 a následných izraelských operacích proti Hizballáhu a režimu Bašára Asada v Sýrii.
Podle Iana Parmetera, odborníka na Blízký východ z Australské národní univerzity, vstup USA do konfliktu může vést k jednomu ze tří scénářů. Každý z nich by měl hluboké důsledky nejen pro samotný Írán, ale pro celý region i mezinárodní politiku.
1. Írán odpoví, ale pouze symbolicky
První a pravděpodobně nejpravděpodobnější možností je omezená a kontrolovaná odveta Íránu. Stejně jako po americkém atentátu na generála Kásima Sulejmáního v roce 2020 by Írán mohl odpovědět pouze symbolicky, například raketovým útokem na americké základny v Iráku. Tehdy šlo o reakci bez ztrát na životech Američanů – a Teherán následně oznámil, že věc považuje za uzavřenou.
Íránský režim je totiž primárně zaměřený na vlastní přežití. Vědomí americké převahy a rizika rozsáhlého zničení pravděpodobně povede íránské vedení ke zdrženlivosti. Prezident Trump už avizoval, že případná další agrese bude potrestána ještě tvrdšími údery.
Zároveň není jasné, jak dlouho může Írán vojensky pokračovat. Podle dostupných odhadů měl Teherán na začátku války asi 2000 balistických raket schopných zasáhnout Izrael, ale už jich odpálil stovky. Izrael navíc zničil zhruba třetinu íránských odpalovacích zařízení. Jestliže přijde i o zbytek, obranyschopnost země bude vážně oslabena.
2. Írán ustoupí a přijme jednání
Druhou možností je diplomatický ústup. Írán dal už před vstupem USA do konfliktu najevo, že by byl ochoten jednat – ale ne v době, kdy je sám bombardován.
Teoreticky by se tak mohla zrodit dohoda, v níž by Izrael vyhlásil příměří a USA i Írán by obnovily jednání o jaderném programu Teheránu. Takový vývoj by však narážel na tvrdou linii izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který trvá na úplném zničení všech íránských jaderných zařízení. Navíc nechává bombardovat i íránskou ropnou a plynárenskou infrastrukturu.
Pro ajatolláha Alího Chameneího by přijetí příměří bylo obtížné – připomínalo by přiznání porážky. Režim se však může rozhodnout zachovat moc za cenu diplomatického kompromisu, stejně jako to udělal v závěru války s Irákem v roce 1988. Tehdejší duchovní vůdce Rúholláh Chomejní tehdy označil přijetí příměří za „horší než vypít jed“. Přesto jej podepsal, aby zachránil režim.
3. Americká intervence zůstane omezená
Třetí scénář počítá s tím, že útoky USA byly jednorázovou akcí, jejichž cílem bylo především zastrašení Íránu a vytvoření podmínek pro konec války. Pokud by se ukázalo, že americké bombardování skutečně zasáhlo klíčové jaderné cíle a válka díky tomu rychle skončí, mohl by Trump získat podporu americké veřejnosti navzdory počátečnímu nesouhlasu.
Podle průzkumu agentur The Economist a YouGov z poloviny června je proti zapojení USA do války 60 % Američanů. Dokonce i mezi republikány panuje většinový nesouhlas s vojenskou intervencí. Pokud by se ale konflikt protáhl, nebo by Írán odpověděl útokem na americké cíle, mohlo by to domácí podporu Trumpa rychle oslabit.
Nejisté zatím zůstává, zda se podařilo zničit zásoby 60% obohaceného uranu, které Írán vlastnil. Pokud zůstaly nedotčeny, Teherán by mohl svůj jaderný program rychle obnovit a dokonce se pokusit dotáhnout jej až k výrobě jaderné zbraně.
Válečná dynamika zůstává nevyzpytatelná
Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že chce vytvořit podmínky pro pád íránského režimu – že by se lidé sami postavili proti vládě duchovních. Tento vývoj je však vysoce nejistý. Írán je složitá a rozmanitá země, v níž vedle Persů žijí také Ázerbájdžánci, Kurdové, Arabové a další menšiny. Kolaps centrální moci by spíše než k demokracii vedl k chaosu.
I když by Chameneí náhle zemřel, režim má připravené plány nástupnictví. Ačkoliv není jasné, kdo jej nahradí, elity si uvědomují, že otevřený boj o moc by mohl znamenat konec celého systému.
V tuto chvíli se tak zdá, že Teherán bude hledat cestu, jak přežít a přitom si zachovat tvář. Otázkou zůstává, zda mu to Izrael a USA umožní.
