Větrná a solární energie se nyní podílejí na globální výrobě elektřiny 11 procenty. Z nové kapacity výroby přidané v loňském roce tvořila solární 50 procent a větrná 25 procent. Zároveň ale kvůli ekonomickému oživení po pandemii covidu-19 loni nebývale vzrostla i výroba elektřiny z uhlí. Proti roku 2020 se zvýšila o 750 terawatthodin, což je údaj pohybující se mezi roční spotřebou Brazílie a Japonska, tedy šestého a pátého největšího spotřebitele elektřiny na světě. Emise oxidu uhličitého v energetice meziročně vzrostly o sedm procent.

Od roku 2012 do roku 2021 připadá na deset největších trhů s větrnou energií 89 procent všech nově instalovaných kapacit. K největším trhům patří Čína, Spojené státy, Indie a Německo. U solárních elektráren připadá na deset největších trhů 85 procent všech instalací. Největšími trhy pro solární energii byly v tomto období Čína, USA, Japonsko a Indie.

V případě uhlí pak jen dvě země - Čína a Indie - měly za posledních deset let na všech nových kapacitách výroby elektřiny z uhlí podíl 78 procent. Samotná Čína se na celkových instalacích podílela 62 procenty, a to 410 gigawatty. Na třetím místě jsou Vietnam a Indonésie s instalovanou kapacitou 21 gigawattů.

Ještě v roce 2012 bylo více zemí, které stavěly vodní elektrárny, než solární a větrné. Vodní se stavěly v téměř 70 zemích, solární v 55 zemích a větrné ve 48 zemích. O deset let později se solární elektrárny stavěly ve 112 zemích a větrné v 53 zemích. Vodní pouze ve 47 zemích. Bloomberg do své statistiky zahrnuje elektrárny s výkonem nejméně jeden megawatt.

Zájem o elektrárny využívající fosilní paliva, tedy ropu, plyn a uhlí, naproti tomu klesá. V roce 2012 stavělo téměř 70 zemí elektrárny na ropu, více než 60 na plyn a 24 na uhlí. O deset let později elektrárny na ropu stavělo 30 zemí, na plyn 42 zemí a na uhlí jen 15 zemí.