Janek Ledecký patří mezi hudebníky, kteří si své renomé budovali od samého začátku vlastní pílí a talentem. Nový dokumentární film s podtitulem Všechno bude fajn, který v sobotu odvysílala Česká televize, mapuje jeho hudební i osobní život a ukazuje, jak se z nadšeného muzikanta hrajícího po hospodách stal uznávaný skladatel, zpěvák a autor muzikálů.
První doteky s hudbou zažil Janek Ledecký už v dětství, kdy se ho jeho matka pokusila naučit základní akordy na kytaru. S přibývajícími lety se však jeho styl a inspirace měnily. Na gymnáziu ho uchvátili Bob Dylan, Rolling Stones a Beatles, jejichž skladby se snažil napodobovat. Zásadním momentem v jeho hudebním vývoji se stala cesta za železnou oponu v roce 1978, odkud si přivezl Dylanovo album Live at Budokan a legendární Sticky Fingers od Rolling Stones. „To mi úplně změnilo život,“ říká Ledecký v dokumentu.
První opravdové zkušenosti s muzikou získal v pražské hospodě Houtyš, kde se scházeli přední čeští muzikanti té doby – Ondřej Hejma, bratři Tesaříkové, Ivan Hlas nebo členové kapely Bluesberry. Tam si poprvé uvědomil, že hudbu, kterou miluje, lze skvěle interpretovat i v češtině. Po maturitě ho čekalo rozhodování mezi vojenskou službou a studiem vysoké školy. Nakonec zvolil práva, kde – jak sám říká – „nebyla matika a chodily tam nejhezčí holky“.
Ke kapele Žentour, která se později stala jednou z nejpopulárnějších v tehdejším Československu, se dostal díky jazzové zpěvačce Janě Koubkové. Přestože si prošel náročným výběrovým řízením a musel kvůli vojenské katedře shodit dlouhé vlasy, nakonec v kapele zakotvil a stal se jejím hlavním zpěvákem. Žentour slavil obrovské úspěchy a přinesl hity jako Proklínám či Utajený světadíl.
Jedním z jeho nejslavnějších sólových hitů je skladba Sliby se maj plnit o Vánocích, která vznikla za kuriózních okolností. Ledecký se snažil vytvořit vánoční atmosféru s rozsvíceným stromkem a vůní cukroví, ale termín odevzdání skladby několikrát odložil. Nakonec ji složil v srpnu během letních veder, zatímco na chalupě popíjel vinné střiky. „Trvalo mi to asi dvě hodiny, což je na mě extrémně rychlé. Celý život totiž bojuju s prokrastinací,“ přiznává se smíchem.
Kromě sólové hudební kariéry se Ledecký pustil i do tvorby muzikálů. Prvním velkým projektem byl Hamlet, který napsal pro nově vznikající Divadlo Kalich. Později se tento muzikál dostal i na Broadway, do Jižní Koreje a Japonska.
Dokument obsahuje unikátní archivní záběry z jeho rané hudební kariéry, vzpomínky na první lyžařské pokusy jeho dcery Ester Ledecké i výtvarné začátky jeho syna Jonáše. Zajímavé pohledy na Ledeckého přinášejí i jeho přátelé a kolegové – David Koller, Richard Tesařík, Ivan Hlas, Martin Kumžák či zpěvačka Dasha.
Režisér dokumentu Jindřich Procházka přiznává, že k natáčení ho inspiroval sám Ledecký. „Jednou mi řekl: ‚Nechci se rouhat, ale Bůh musí mít mě a mou rodinu hodně rád.‘ Tato věta mi pomohla uchopit jeho příběh nejen jako životní cestu umělce, ale i otce a manžela. Jeden bez druhého by nikdy nedokázali dosáhnout toho, čeho dosáhli.“
Témata: Janek Ledecký
