Magda Vášáryová si Vary nenechá ujít. Má k tomu dobrý důvod

Průlomovou rolí Magdy Vášáryové se na počátku herecké dráhy stala titulní úloha v historickém dramatu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967). Toto mistrovské dílo bylo hlasováním domácích filmových kritiků a publicistů v roce 1998 zvoleno nejvýznamnějším titulem naší stoleté kinematografické historie. Film byl v roce 2011 digitálně restaurován, světová premiéra této verze se konala na 46. KVIFF.

Magda Vášáryová po hereckém povolání podle vlastních slov netoužila, po dokončení matematicko-fyzikálního gymnázia vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Mezinárodní ohlas Markety Lazarové však přinesl další herecké nabídky. S režisérem Juraje Jakubiskem natočila povídkový film Zbehovia a pútnici (1968) uvedený na filmovém festivalu Benátkách a drama Vtáčikovia, siroty a blázni (1969). Oba snímky byly komunistickým režimem „uloženy do trezoru“.

Magda Vášáryová společně s Janem Třískou vytvořili titulní úlohy v mýtické pohádce Radúz a Mahulena (1970), kterou na motivy divadelní hry Julia Zeyera filmově zpracoval režisér Petr Weigl. Hlavní ženskou roli ztvárnila rovněž v osobité adaptaci Verneova románu Na kometě (1970) v režii Karla Zemana nebo v pohádce Princ Bajaja (1971, r. Antonín Kachlík).

Po vysokoškolském studiu začala účinkovat v Divadle Na korze, následně působila na Nové scéně v Bratislavě a ve Slovenském národním divadle. S Jaromilem Jirešem natočila životopisný snímek …a pozdravuji vlaštovky (1972), pravidelně se objevovala v televizních filmech a inscenacích. Spolupráci s Petrem Weiglem si zopakovala na filmové verzi světoznámé Dvořákovy opery Rusalka(1977).

Mimořádnou diváckou popularitu jí přinesla úloha rozpustilé správcové z komedie Postřižiny (1984), kterou podle předlohy Bohumila Hrabala režíroval Jiří Menzel. S Dušanem Hanákem natočila psychologické drama Tichá radosť (1985), další setkání s režisérem Jaromilem Jirešem pak představovalo životopisné drama o skladateli Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou (1986). Hereckou kariéru uzavřela psychologickým dramatem Súkromné životy (1990) v režii Dušana Hanáka.

Po sametové revoluci přijala nabídku prezidenta Václava Havla a stala se velvyslankyní Československa v Rakousku (1990-1993), v letech 2000-2005 působila jako velvyslankyně Slovenské republiky v Polsku. Nadále se angažovala v politice i veřejném životě. V únoru 2026 získala titul Ph.D. v oboru Historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Je autorkou několika knih, v loňském roce vyšel obsáhlý knižní rozhovor Než zmizím, v němž se otevřeně vyslovuje k aktuálním společenským otázkám.

Karlovarský festival uvede jako poctu Magdě Vášáryové film Juraje Jakubiska Vtáčikovia, siroty a blázni. Snímek, na jehož scénáři Jakubisko spolupracoval se spisovatelem Karolem Sidonem, se v československo-francouzské koprodukci natáčel na podzim pohnutého roku 1968. Mozaikovité fantaskní podobenství o absurditě světa a nenaplněných snech bylo v hodnocení speciální komise tehdejšího slovenského ministerstva kultury označeno za „nesocialistické“ a jeho distribuce byla zakázána. Po více než dvaceti letech byl snímek uveden na MFF Karlovy Vary 1990 a získal Cenu FIPRESCI.

Témata:  Magda Vášáryová,  Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary