reklama

Piráti se loni pokusili vyslat do senátních voleb v obvodu Frýdek-Místek Lukáše Černohorského. Voleb se ale zúčastnit nemohl právě kvůli nízkému věku. Magistrát ve Frýdku-Místku jeho přihlášku odmítl registrovat, následnou žalobu zamítl Krajský soud v Ostravě.

Na ústavní soudce se pak obrátil sám Černohorský i Piráti jako strana. Černohorského soudci označili za neoprávněného navrhovatele, podnět Pirátů odmítli jako neopodstatněný.

"Podle hodnocení Ústavního soudu krajský soud při svém rozhodování, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, postupoval důsledně dle zákona a Ústavy a své rozhodnutí i řádně odůvodnil," stojí ve stručném usnesení. Soud zdůraznil, že věková limitace je součástí ústavy od jejího přijetí.

Piráti se domnívají, že konkrétní dovednosti jsou důležitější než věk. "Hranice 40 let pro senátory je iracionálně vysoká. Poslanci, kteří mohou prosadit zákon i přes odmítnutí Senátem, a v důsledku mají silnější pozici, mohou být zvoleni už v 21 letech. Soudci mohou být jmenováni ve věku 30 let a o míře jejich zodpovědnosti snad není třeba diskutovat," uvedl loni Černohorský v tiskové zprávě.

Celá řada současných i minulých senátorů neměla s politikou ani veřejnými funkcemi do chvíle zvolení prakticky žádné zkušenosti, často jde o veřejně známé osobnosti, učitele, sportovce, lékaře, argumentovali Piráti. Černohorský se podle nich v politice a veřejném dění angažuje řadu let, dva roky byl předsedou strany, navíc má užitečné znalosti z technologické oblasti.

Tři ústavní soudci, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček a Milada Tomková, měli odlišné stanovisko než většina pléna. Zpochybnili odmítnutí Černohorského podnětu pro neoprávněnost navrhovatele. Celkové odmítnutí pirátských argumentů jim pak připadalo příliš strohé, byť s výsledkem, tedy s tím, že Ústavní soud nemá či nemůže věkovou hranici rušit, souhlasili.

"Když už však naši mládež nepustíme do Parlamentu či k volebním urnám, případně i část střední generace do Senátu, aspoň bychom jim měli pořádně vysvětlit, že musí hledat jinou cestu než prostřednictvím soudní litigace (řízení)," uvedla ve svém stanovisku Kateřina Šimáčková, původní soudkyně zpravodajka, kterou nakonec nahradil Tomáš Lichovník se stručnějším nálezem.