Proč chtějí lidé opustit EU? 6 důvodů, které je k tomu vedou

Nesmyslná byrokracie

Evropská unie – to nejsou jen politici a komisaři. V rámci této instituce pracuje také velký počet úředníků, jejichž úkoly nejsou všem jasné. Dalším příkladem byrokracie v EU je její uspořádání. Evropský parlament se schází pravidelně ve francouzské Štrasburku, zatímco většina záležitostí Evropské unie se řeší v Bruselu. Některé instituce jsou také v Lucemburku, Evropskou centrální banku najdete ve Frankfurtu nad Mohanem. Když jsou budovy takto rozházené na velkém území, nelze se divit, že se v celé problematice lidé přestávají orientovat.

Výdaje za úředníky

Europoslanci a jejich kolegové ve strukturách EU dostávají slušně za svou práci zaplaceno. Letos byl plat europoslanců v přepočtu kolem 220 000 Kč hrubého. Navíc bez náhrad a diet, na které mají nárok. Jejich úředničtí kolegové na tom nejsou o mnoho hůře. Před několika lety zjistil britský deník The Telegraph, že někteří úředníci z EU si nesou domů větší výplatu než tehdejší premiér Spojeného království David Cameron. Dohromady stojí nás, daňové poplatníky, úředníci z Bruselu kolem 200 miliard korun ročně.

Široká paleta nepotřebných překladů

V Evropské unii se vše musí překládat. Úřední jazyk totiž není jen jeden, nýbrž všechny, které jsou úředními v členských zemích EU. To může být problém, protože každý zákon, prohlášení nebo jednání musí být přeložený do všech 24 oficiálních jazyků Evropské unie. To je prostor pro další výdaje. Evropská komise tvrdí, že zaměstnává na 2000 lingvistů a přes 3500 překladatelů, i když pouze sedminu na plný úvazek.

Chybějící odpovědnost

O většině důležitých věcí rozhoduje ať už Evropská komise, nebo předsedové a ministři členských zemí za zavřenými dveřmi. Na rozdíl od národních parlamentů, kde hlasování probíhá otevřeně, se evropští lídři schovají v soukromí a rozhodnutí oznámí až v neočekávanou chvíli. Novináře tímto postupem staví do role detektivů, kteří hledají, kdo se o co zasadil, a obyčejné lidi nechávají tápat v temnotách.

Přemíra regulací a omezení

I největší zastánci Evropské unie se občas musejí pozastavit nad poněkud bizarním rozhodováním jejich představitelů. Ano, jsou nařízení, která mají dobrý úmysl. To se týká třeba zákazu karcinogenních látek v potravinách. Jsou tu však i zákazy, nad kterými zůstává rozum stát. Asi nejslavnějším případem je zákaz prodeje „abnormálně ohnutých banánů“. Navíc se nesmějí prodávat ani takové, které dosahují délky menší než 14 centimetrů. Další absurdity? Děti mladší 8 let nesmějí nafukovat balónky bez dozoru dospělého člověka. A cirkusové stany musejí mít předepsané rozměry.

Ignorování vůle občanů

Čas od času se stanou případy, kdy má Evropská unie namále, a protože potřebuje prosadit to, co je v jejím zájmu, neostýchá se ignorovat občany, kteří o dané otázce hlasovali v referendu. To se stalo před dvanácti lety. Francie a Nizozemsko se tehdy prostřednictvím lidového referenda rozhodly nepřijmout Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Netrvalo to však dlouho a byla přijata i Lisabonská smlouva, která velké množství změn okopírovala právě od Smlouvy o Ústavě. Tehdy se ovšem žádné referendum nekonalo a Francie s Nizozemskem Lisabonskou smlouvu podepsaly.

Témata:  EU,  Lisabonská smlouva,  Evropská komise (EK)