reklama
Karel Šíp se musel svlékat u ochranky! Co se stalo? - anotační obrázek
Karel Šíp se musel svlékat u ochranky! Co se stalo?

Že to zní jako sci-fi? Ale vůbec ne. Možnost, že Česko nebude mít vládu dalších několik měsíců, je čím dál reálnější. K tomuto vývoji přispívá několik faktorů. Nepořádek v ČSSD, narůstající tlaky KSČM, nečinnost Miloše Zemana, efektivní marketingová strategie Babišova hnutí a v neposlední řadě hospodářská kondice země.

Česko si tak brzy může vysloužit nechvalné prvenství země, kde trvalo sestavování vlády nejdéle. Andrej Babiš je sice od hrozivých osmnácti měsíců poměrně vzdálen (tak dlouho se sestavovala vláda v Belgii), zároveň ale nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k rychlému ustavení legitimní české vlády opřené o důvěru zákonodárného sboru.

Nejaktuálněji se jeví jako překážky úspěšného dojednání vlády postoje ČSSD, která by měla být menšinovým partnerem a KSČM, jež by měla vládu tolerovat. Funkcionáři ČSSD bez obalu přiznávají, že strana je rozdělena ve dví a výsledek vnitrostranického referenda, který se dozvíme až v polovině června (osm měsíců po volbách), může všechno úsilí poslat vniveč. Zdá se, že zastánci nespolupráce s hnutím ANO jsou víc slyšet, alespoň mediálně. Zmiňme například hejtmana pardubického kraje Martina Netolického, bývalého primátora Brna Romana Onderku, někdejšího ministra vnitra Milana Chovance či předsedu Senátu Milana Štěcha. Chovanec sepsal šest důvodů, proč by sociální demokraté neměli vstupovat do vlády. Nelíbí se mu například, že pouze hnutí ANO dojednává podporu od KSČM, ČSSD je v tomto smyslu obcházena.

Nelíbí se mu ani, že z koaliční dohody vypadla pojistka proti přehlasování koalice ze strany „hlasovací mašiny“ KSČM, ANO a SPD. Chovanec nechápe, že ČSSD půjde do vlády i „za cenu toho, že ze socdem bude fíkový list, který jednou poslouží a pak se zahodí a rozšlape,“. Do jisté míry má pravdu, sociologická agentura Median přišla nyní s výzkumem, který jasně ukazuje, že voliči hnutí ANO jsou z velké části bývalí voliči ČSSD. Pokud nyní vstoupí sociální demokraté opět do vlády, co se stane? Možná jich k hnutí ANO přejde ještě více. Chovancovi se také nelíbí nové požadavky KSČM. A právě to může být dalším důvodem, proč jednání selžou.

Nejviditelnějším požadavkem je to, že by vláda neměla prosazovat posílení misí našich vojáků v zahraničí. To je přitom jeden z cílů, který si klade současná ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová. Komunistům se nezdá ani nezařazení bodu zdanění církevních restitucí mezi koaliční priority. KSČM vyslala jasný signál, že vládu, která by byla pro posílení misí, rozhodně nepodpoří. Finální slovo se nicméně Česko dozví až po vyhlášení výsledků referenda v ČSSD. To může znamenat další průtah.

Zatím se nezdá, že by prezidentu Miloši Zemanovi vadilo, že je Česko bez vlády. Původně přitom hlásal, že by měl Babiš vládu sestavit do začátku prázdnin. Vzhledem k výše zmíněnému je třeba poznamenat, že tento termín je téměř nemožné splnit. Jak by však Zeman postupoval poté? To je zatím velkým tajemstvím, že by však Babišovi začal házet klacky pod nohy, se očekávat nedá. Momentální konstelace sil mu vyhovuje stejně, jako hnutí ANO. To se velmi efektivně snaží prezentovat své „úspěchy“ (často jde pouze o představení smělých plánů, které by měly být uskutečněny ve vzdálené budoucnosti) vlády bez důvěry. Činný je i premiér Andrej Babiš se spanilými jízdami po krajích, vysokých školách a po zahraničí. Většinový volič má pak pocit, že se vlastně nic neděje, když máme vládu bez důvěry.

Na první pohled to zkrátka nepozná. Máme se hůře, když nemáme vládu, která by se bez tak spíše dohadovala mezi sebou? Zatím ne. Ekonomika slušně šlape, české hospodářství je v relativně dobré kondici. Pro Čechy zcela ztrápené z politiky a politických šarvátek jde v podstatě o příjemné přechodné období. Neuvědomují si ale, že tento drahocenný čas projídáme a v oblasti reálného vývoje politik stagnujeme, zahraniční renomé nám také příliš nestoupá. A to je škoda, jsme totiž v době, kdy by si například Evropská unie zasloužila svěží vítr v podobě mladých členských zemí, které by převzaly iniciativu v některých oblastech – třeba i na poli zahraniční politiky Unie.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama