Už zítra slavíme Den otců – svátek, který v Česku stále zůstává ve stínu výrazně komercializovanějšího Dne matek. Zatímco Den matek je v naší zemi spojován s květinami, čokoládami, reklamami a slevovými akcemi, Den otců obchodníci téměř ignorují a věnují mu jen zlomek pozornosti. Podle průzkumu ho přitom slaví zhruba každá pátá rodina.
Značka Reebok čelí v Česku vlně kritiky poté, co její oficiální e-shop nabízel vybrané produkty za zlomkové ceny. Tenisky běžně prodávané za více než 1 500 korun se najednou objevily za 60 nebo 90 korun. Zájemci okamžitě začali objednávat, jenže brzy přišlo rozčarování – objednávky jsou jim, mnohdy bez dalšího vysvětlení, rušeny. A vyvstává tak otázka, zda šlo skutečně o chybu v přepočtu měny, jak se uvádí, nebo jen o marketingový tah.
Čínský režim 36 let po masakru na Náměstí nebeského klidu stále bezostyšně ignoruje odpovědnost za zločiny proti lidskosti a tvrdě potlačuje svobodu projevu. Místo vyrovnání se s vlastní minulostí rozprostírá své chapadla ekonomického a politického vlivu do celého světa. Pod rouškou investic a půjček uvádí státy do chudoby. Export autoritářských praktik je varovným signálem pro všechny demokracie – a nejen pro ně. Obětním beránkem čínského vlivu se stává už i Rusko.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se pokouší zalíbit mladým voličům mikinami s nápisy jako „Lowkey Alpha“ či „Sigma“, přestože těmto výrazům ani lidem, které oslovují, očividně nerozumí. Jeho pokus o moderní merch působí nejen marketingově účelově, ale i trapně. Je to další cynický trik politika, který v očích mladých dávno ztratil kredit.
Velká novela trestního zákoníku má postihovat propagaci hnutí, jejichž cílem je potlačovat základní práva a svobody občanů, přičemž nově zahrnuje i komunistická hnutí. Přesto však žádný zákon nedopadne na Komunistickou stranu Čech a Moravy, která nadále zůstává nedílnou součástí politické scény, a dokonce slaví volební úspěchy. Právní stát v České republice tímto krokem nejen selhává ve své úloze ochránce demokratických hodnot, ale také se vysmívá do tváře našim předkům, kteří po desetiletí trpěli, přicházeli o svobodu a umírali v důsledku komunistické diktatury.
Sankce a vojenská podpora Ukrajině ze strany Spojených států mají své hranice. Pokud chce prezident Donald Trump reálně posílit tlak na Moskvu, bude muset přistoupit k rozhodnějším krokům – například k námořní blokádě stínové flotily nebo k cíleným zásahům proti jejímu fungování. Tento mechanismus představuje slabé místo v ruské strategii a jeho omezení by mohlo zásadně narušit základy ruské námořní přítomnosti.
Americký izolacionismus a ruské ambice přiměly Evropskou unii a Spojené království znovu si uvědomit, jak zásadní jsou pro svou vzájemnou bezpečnost a stabilitu. I přes odcizení po brexitu zůstává Británie klíčová pro Evropu a Evropa pro Británii. Spoléhat se na Spojené státy už není možné, a proto obě strany hledají cestu k obnovení praktické spolupráce. Brexit tak nemusí být definitivním rozchodem, ale impulzem k realistickému přehodnocení vztahů. Britové se musí vzdát koloniální mentality a Evropa je musí přijmout takové, jací jsou.
Prezident republiky Petr Pavel dal jasně najevo, co po podzimních volbách nebude akceptovat – a tím jsou ministři, kteří zpochybňují ukotvení České republiky v NATO a Evropské unii. Využívá svůj mandát aktivně, důsledně vymezuje mantinely a obnovuje autoritu úřadu, který v minulosti působil spíše pasivně. Ukazuje, že prezident může být skutečnou oporou ústavnosti i hodnotového zakotvení státu.
Už se stalo tradicí, že Kreml ujišťuje o svém zájmu o mír, načež svá slova vzápětí doprovodí dalšími útoky na civilní cíle či posilováním útočných kapacit. Ani tento týden nepřinesl výjimku. Zatímco Vladimir Putin veřejně prohlašoval, že je otevřen jednáním o míru, nad ukrajinskými městy zněly letecké poplachy a v ruském zázemí přibývalo jednotek, které se zjevně připravují na rozsáhlejší jarní nebo letní ofenzívu.
Ve světle aktuálního odmítnutí Vladimira Putina zúčastnit se jednání se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským v Istanbulu je na místě znovu si připomenout, oč v této válce skutečně jde – a proč vůbec začala. Tento krok ze strany ruského prezidenta jen dále potvrzuje dlouhodobý postoj Kremlu. Nejde o hledání kompromisu, ale o vnucení vlastních podmínek prostřednictvím síly.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý týden veřejně vyzval ruského diktátora Vladimira Putina, aby se ve čtvrtek osobně dostavil na jednání do Istanbulu. Reagoval tak na předchozí (a zjevně neupřímný) návrh Moskvy o možném setkání v Turecku. Co však Kreml zřejmě neočekával, bylo, že se Zelenskyj rozhodne obrátit jejich hru proti nim a přenést odpovědnost za (ne)účast přímo na Putina. Tím Zelenskyj zasadil ruskému režimu strategický úder, na nějž nebyl připraven.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj postavil Moskvu před nevyhnutelnou volbu. Buď zastavíte vraždění, nebo ponesete plnou odpovědnost za pokračující válku. Teď je všechno na ruském vůdci Vladimiru Putinovi. A jeho reakce ukáže, jestli je jen zbabělý diktátor, nebo jestli mu ještě zbyl alespoň nástin racionálního uvažování.
O hrůzách války v Evropě víme téměř všechno. Utrpení, které ve stejné době způsobilo Japonsko v Asii, ale západní svět většinou ignoruje. Miliony mrtvých, masakry civilistů, biologické experimenty – to vše zůstává na okraji naší historické paměti. A právě v tom spočívá jedno z velkých morálních selhání poválečného světa.
Slovenský premiér Robert Fico se v pátek chystá do Moskvy, aby se po boku Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka zúčastnil vojenské přehlídky ke Dni vítězství. Přitom právě Slovenský štát, předchůdce dnešní Slovenské republiky, stál na straně nacistického Německa a aktivně se podílel na jeho zločinech. Místo pokory a reflexe tak Fico volí podporu novodobé imperiální agresi.
Ekonomové i přední světová média na to opakovaně upozorňovali. Přesto administrativa prezidenta Donalda Trumpa tvrdohlavě pokračovala v konfrontační a krátkozraké zahraničněobchodní politice, která systematicky ignorovala základní makroekonomické zákonitosti. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Americká ekonomika aktuálně klesla o 0,3 %. Nejde sice o dramatický pád, ale je to první jasný signál oslabení od pandemického otřesu v první polovině roku 2020. Iluze o slibovaném „zlatém věku“ Spojených států se začíná drolit pod tíhou reálných čísel.
Přesně před osmdesáti lety se svět zbavil dvou z nejhorších diktátorů historie lidstva. Dne 28. dubna zemřel italský fašistický vůdce Benito Mussolini, o dva dny později ho následoval německý diktátor Adolf Hitler.
Vyhlášení Svazové republiky Jugoslávie dne 27. dubna 1992 bylo zoufalým pokusem Srbska a Černé Hory udržet moc nad rozpadající se federací. Následovala série krvavých válek, etnických čistek a izolace. NATO nakonec po několika letech utrpení zasáhlo. Ne z humanistického idealismu, ale ze strachu před šířením chaosu a ztrátou vlivu na Balkáně.
Australané, Novozélanďané a Tongané si v pátek připomněli ANZAC Day – den věnovaný památce Australského a novozélandského armádního sboru. Na první pohled by se Evropanům mohl zdát tento svátek marginální, ba dokonce nepodstatný. Takový názor by však svědčil spíše o neznalosti než o skutečném porozumění dějinám. Právě jednotky ANZAC sehrály klíčovou roli v podpoře spojeneckých sil během první světové války, často za cenu obrovských obětí. A jejich závazek pomoci Západu tím neskončil – tradice odvahy, solidarity a ochoty nést tíhu světových konfliktů zůstala v Austrálii a na Novém Zélandu živá dodnes.
Pete Hegseth, současný šéf amerického ministerstva obrany, je názorným příkladem, že v některých politických systémech může být loajalita ceněna výše než odbornost, a imunita vůči odpovědnosti silnější než jakékoli institucionální standardy. Dvě vážná pochybení, která by ve funkčním bezpečnostním aparátu vedla k okamžitému odvolání, přečkal bez jakéhokoli postihu.
Spojené státy už nejsou schopny plnit roli garanta míru a stability nad Evropou – a svět si toho začíná všímat. Je to symptom hlubšího geopolitického posunu, který se v posledních letech stává nepřehlédnutelným. Místo rozhodného lídra vidíme Washington, který ustupuje, slibuje a následně se vymlouvá.
Donald Trump si svou politiku buduje na teatrálních prohlášeních a okázalých gestech. To by samo o sobě nemuselo být fatální, kdyby za těmito kroky stála fakta, a ne dezinterpretace nebo naprosté nesmysly. Jenže právě ty často tvoří základ jeho rozhodování – jako když nyní odmítl prodat Ukrajině systémy Patriot, protože podle něj za válku může Kyjev.
Americká a čínská ekonomika jsou dnes natolik úzce propojené, že jakýkoli neuvážený zásah do jejich vzájemného obchodu připomíná střelbu do vlastního kolene. Přesto Donald Trump nadále vystupuje jako nekompromisní vyjednavač, ačkoli v sázce nejsou jen politické body, ale i stabilita globálních trhů a životní úroveň miliard občanů.
V posledních týdnech a dnech dopadly ruské rakety na ukrajinská města Kryvyj Rih a Sumy. Výsledkem je přes padesát mrtvých – mezi nimi více než třetina dětí a mladistvých. To nejsou „kolaterální škody“, ale chladnokrevně vedená strategie strachu a destrukce. A Moskva? Ta dál tvrdí, že prý „usiluje o dlouhodobý a trvalý mír“.
14. června 2025 21:56
14. června 2025 20:42
14. června 2025 19:34
14. června 2025 18:01
14. června 2025 17:19
14. června 2025 16:33
14. června 2025 15:50
Už zítra slavíme Den otců – svátek, který v Česku stále zůstává ve stínu výrazně komercializovanějšího Dne matek. Zatímco Den matek je v naší zemi spojován s květinami, čokoládami, reklamami a slevovými akcemi, Den otců obchodníci téměř ignorují a věnují mu jen zlomek pozornosti. Podle průzkumu ho přitom slaví zhruba každá pátá rodina.
Zdroj: Lukáš Kovanda
Případ uprchlé pumy na Sokolovsku má šťastný konec. Kočkovitá šelma byla ve čtvrtek večer odchycena, aniž by někomu cokoliv udělala. Potvrdila to policie, která se společně s hasiči podílela na pátrací a odchytové akci.
