Štědrý den je tu: Vánoční zvyky připomínají nejen narození Ježíše, ale i pohanské kořeny svátků

Oslavy Vánoc mají původ v dobách dávno před příchodem křesťanství, v oslavách zimního slunovratu. V lidových zvycích byl třeba Štědrý den magickým časem, kdy lidé věštili, jaká bude příští rok úroda nebo kdo se ožení a vdá. Dnešní podoba Vánoc je relativně nová. Dříve by také lidé třeba nenašli na štědrovečerní tabuli kapra, ale luštěniny a hlemýždě.

Štědrý den je nyní spojen se zdobením stromečku, večeří, při které se jí smažený kapr, a dárky. Taková podoba Štědrého dne se ale podle historiků začala v Česku objevovat až v 19. století. Předtím měli k večeři rybu hlavně bohatší lidé, postním jídlem chudších byli třeba šneci. Jedl se také čerstvý chléb, obilné kaše nebo luštěninová polévka. Na štědrovečerním stole na vesnici ale nesměla chybět aspoň troška od všeho, co hospodářství dalo, aby se urodilo i příště.

I dárky se začaly více objevovat až v 19. století, a to hlavně skromné dárečky pro děti. Lidé také často na Štědrý den obdarovávali chudé. Vánoční stromky měly některé české rodiny už v 19. století, více se ale rozšířily až v dalším století. A ozdoby byly podle folkloristů například na chudém venkově z červené řepy nebo bramborových placek.

Štědrý den je v křesťanské tradici vyvrcholením adventu a v minulosti končíval většinou návštěvou kostela a půlnoční mší. V lidové tradici byl také dobou věštění a rituálů, které měly lidi ochránit před vším zlým. Zvyky vycházející ještě z pohanských dob přežívaly hlavně na venkově. Kromě dodnes známého krájení jablíček či házení střevícem si třeba dívky dávaly před Vánocemi pod polštář papírky se jmény mládenců. Postupně každé ráno jeden vytáhly a jméno, které vytáhly na Štědrý den, mělo patřit jejich vyvolenému. Hospodáři potírali rybími šupinami koně, aby byli zdraví. Hospodářky zase rukama od těsta po zadělávání chleba potíraly stromy, aby dobře rodily.

Témata:  Vánoce,  Ježíš Kristus,  kostely