Přesně před 100 lety, dne 25. srpna 1925, se narodil Miroslav Plzák. Psychiatra proslavila zejména rada pro nevěrné manžele: „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Skutečně ale toto doporučení někdy vyslovil? Jeho přínos pro obor psychiatrie i pro společnost byla mnohem větší.
Bylo 25. srpna roku 1925, když se v městečku Libušín nedaleko Kladna do rodiny bankovního úředníka Plzáka narodil chlapec, kterému dali rodiče jméno Miroslav. Nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala do Prahy, do Holešovic. V hlavním městě chlapec získal základní i středoškolské vzdělání, maturitní zkoušku na gymnáziu složil roku 1944. Poté musel v rámci válečného totálního nasazení nuceně pracovat v továrně v pražské Libni.
Po skončení druhé světové války mohl jít Miroslav Plzák studovat medicínu na Karlovu univerzitu, během studia si zvolil jako specializaci lékařský obor psychiatrie a absolvoval velice přínosné praxe v bohnické léčebně. Roku 1950 vysokoškolské studium úspěšně dokončil. Práce v oboru mu byla následně přidělena komunistickým režimem, který ho vedl jako „politicky nespolehlivou osobu“. A tak musel Plzák po škole několik let působit coby lékař u „pétépáků“, tedy u stejně nespolehlivých a režimu nepohodlných Pomocných technických praporů v Mostě a v Bílině, ve vyloučených pohraničních lokalitách. Následně se Plzák přesunul do Horních Beřkovic, kde v psychiatrické léčebně pracoval tři roky. Kariérně začal Plzák růst v 60. letech minulého století, když se uplatnil na psychiatrické klinice fakultní nemocnice v Praze, kde také zastával post primáře a kde vydržel až do důchodu.
Jako psychiatr zavedl a v praxi propagoval některé nové metody a přístupy v rámci psychoterapie. Také se stal zakladatelem nového oboru, a to manželského poradenství, přičemž vytvořil i vůbec první vysokoškolské učební texty v tomto směru na světě. Pro své rady manželům se stal Plzák legendou. Za jednoho z největších „zabijáků“ vztahů považoval žárlivost. Tento jev zkoumal podrobněji několik let a napsal o něm více než 20 odborných pojednání. Dále manželům doporučoval, aby se vyhýbali výhružkám a výčitkám. Nepovažoval ani za vhodné, aby si lidé hledali partnery v zaměstnání, protože pak spolu pár bude trávit čas celé dny, což nutně musí vést k neshodám a rozpadu vztahu. Ve zdravém partnerském soužití totiž má být jasně oddělena práce od rodiny, jinak si dvojice zevšední a hrozí nevěra. S tou souvisí legendární výrok „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ připisovaný právě Plzákovi. Tuto radu ovšem prý psychiatr dle svých vlastních slov nikdy nevyslovil. Nenachází se ani v žádné jeho knize nebo vědeckém článku.
Sám Plzák nepatřil mezi zrovna vzorné manžele. Ženatý byl celkem dvakrát a měl i několik milenek, z nichž dvě jsou veřejným tajemstvím. Jednalo se o dvě výrazně mladší a krásné herečky. Pro mladé ženy měl ostatně psychiatr zřejmě slabost, jeho druhá manželka byla o 24 let mladší. Zajímavé je, že dotyčnou znal od jejích čtyř let. Pracovala jako „obyčejná“ prodavačka, což váženému primáři vůbec nevadilo, právě naopak. Jeho první manželství totiž ztroskotalo z toho důvodu, že jeho tehdejší manželka chtěla také budovat kariéru jako advokátka, zatímco doktorovi by vyhovovala spíše žena udržující domácí pohodu. To se mu nakonec splnilo a se svou druhou ženou žil takřka 40 let.
Kromě řešení manželských a partnerských problémů se Plzák věnoval problematice sebevražd. Ve snaze snížit jejich počet pomáhal v roce 1964 založit dodnes fungující Linku důvěry. Jednalo se o první službu svého druhu v komunistických zemích. Paradoxně Plzákův syn spáchal v roce 1992 sebevraždu.
Témata: Miroslav Plzák, psychiatrie
