Kat Jan Mydlář je známou postavou české historie. Patřil do slavné katovské rodiny Mydlářů a právě on vykonal popravu sedmadvaceti českých pánů dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Jeho život je však dodnes plný otazníků.
Katovské řemeslo
Katovské řemeslo patřilo v minulosti mezi tzv. ponižující či nečisté živnosti. Co to znamená? Jednalo se o povolání, která se pojila s krví, špínou či mrtvolami. Do této skupiny patřili kromě katů například také hrobaři nebo čističi záchodů. Šlo o marginalizované osoby – tedy o ty, kteří se ocitli na okraji společnosti, a to právě kvůli svému zaměstnání.
Protože kati vykonávali popravy, přicházeli do styku s krví a byli spojeni s „nečistými“ pracemi, sami byli označováni jako „nečistí“ lidé. K povinnostem kata patřilo například odklízení mršin, odstraňování sebevrahů, zabíjení toulavých zvířat a mnohdy také čištění záchodů. Kvůli tomu se jich lidé nejen báli, ale také je považovali za osoby bez cti. Kati se museli od ostatních obyvatel města izolovat – bydleli u hradeb nebo dokonce za nimi, v kostele nebo v hostinci jim bylo vyhrazeno zvláštní místo. Aby je lidé poznali, nosili u sebe kati meč jako symbol svého povolání.
Kati ovšem nebyli ze společnosti vyčleněni úplně, a to z jednoho prostého důvodu – lidé je zkrátka potřebovali. Každý kat se poměrně dobře vyznal v anatomii člověka, a tak dokázal napravit zlomeniny a pomáhal léčit nejrůznější zranění.
Život Jana Mydláře
Datum narození Jana Mydláře zůstává nejasné. Historici se zatím na datu jeho příchodu na svět neshodli, a tak se můžeme setkat s letopočty 1562, 1572 nebo 1582. Jan Mydlář pocházel z rodiny chrudimského písaře. Rodina Mydlářů byla tedy velmi vážená. Pramenů o životě slavného kata se dochovalo velmi málo, proto je těžké ho nějakým způsobem rekonstruovat.
Vycházet nelze ani ze známé knihy spisovatele Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, která je spíše fiktivním příběhem, než pravdou. Svátek ve svém díle například chybně uvádí, že Jan Mydlář byl absolventem medicíny na Karlově univerzitě (tehdy se nazývala Karlovo vysoké učení). V době Mydlářova života však neexistovala lékařská fakulta na této škole, a tak ji mohl stěží vystudovat. Jakým přesným způsobem se Mydlář ke katovskému řemeslu dostal, také není jasné. Josef Svátek v této souvislosti hovoří o nešťastné lásce, pravý důvod se však již nejspíš nedozvíme. Jan Mydlář byl každopádně pomocníkem staroměstského kata Jaroše. Tento popravčí mistr však brzy zemřel a jeho řemeslo měl převzít Jan Mydlář. A tak se také stalo.
Janu Mydlářovi katovské řemeslo dobře vynášelo, a tak si mohl dovolit koupit dům na Novém Městě pražském u Sviňské brány. O této koupi se dochovala písemná zmínka z roku 1634. Známe také jméno jeho manželky – byla to Alžběta Špetlová, dcera kata Jáchyma Špetleho ze Slaného. S touto katovskou rodinou se měl Jan Mydlář stýkat již v dětství. S Alžbětou měl Jan dvě děti, syna Jana Václava a dceru Magdalenu. Když bylo Janovi 77 let, údajně se podruhé oženil s jistou Kateřinou. Syn Jan Václav Mydlář se stal rovněž katem na Starém Městě, a převzal tak po otci živnost. Vnuk Jana Mydláře jménem Daniel zase od roku 1661 vykonával katovské řemeslo v Kostelci nad Černými lesy. Nejednalo se o nic neobvyklého – katovské povolání se často dědilo z generace na generaci.
Poprava na Staroměstském náměstí
V pondělí 21. června 1621 vykonal Jan Mydlář svou nejslavnější popravu. Na Staroměstském náměstí sťal sedmadvacet českých pánů, vůdců stavovského povstání. Připravil tak o život Jáchyma Ondřeje Šlika, Václava Budovce z Budova, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic nebo Jana Jesenského. S posledně zmiňovaným mužem, lékařem Jesenským, se přitom Jan Mydlář často stýkal – dodával mu prý mrtvá těla pro jeho pitvy. Kat Mydlář se měl podle některých historiků dokonce sám zúčastnit vůbec první veřejné pitvy, kterou Jan Jesenský provedl roku 1600.
Poprava měla podobu velkolepé barokní slavnosti, která začala již v pět hodin ráno výstřely z děl. Poté na připravené pódium vešli odsouzenci a zazněla jejich poslední slova. Kata Mydláře čekala náročná práce – použít musel čtyři meče. Kromě stínání hlav musel také useknout ruku Bohuslavu z Michalovic a Jáchymu Ondřeji Šlikovi. Nejkrutější trest musel vykonat v případě Jana Jesenského. Tomu nejprve vyříznul jazyk, sťal mu hlavu a následně jeho tělo rozčtvrtil. Bezhlavá těla kat po skončení popravy předal pozůstalým, aby je mohli pohřbít. Hlavy pak musel Mydlář připevnit na Staroměstskou mosteckou věž.
Za svou práci požadoval Jan Mydlář zaplatit 584 kopy míšeňské. Jednalo se o vysokou částku, za kterou bylo možné v dané době pořídit slušný dům. Z dochovaných písemných pramenů víme, že zemský místodržící Karel z Lichtenštejna kata za jeho práci na Staroměstském náměstí odměnil dokonce 634 kopami míšeňských grošů!
Témata: meče, popravy, Staroměstské náměstí
