Jiřina Bohdalová a její první muž. Na co jí sbalil? To se budete divit

Jiřina Bohdalová, která přišla na svět 3. května 1931 v Praze, měla v genech herecké vlohy zakódované již od dětství. Její maminka Marie Bohdalová, ač pracovala jako služebná, si našla čas na ochotnické divadlo a svým nadšením pro herectví brzy nakazila i svou malou dceru, kterou tím nasměrovala na cestu k budoucí hvězdné kariéře.

Po maturitě v roce 1949 začala Jiřina Bohdalová svou profesní dráhu jako učitelka v Ostravě, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, vědcem Břetislavem Stašem. Společně měli dceru, herečku Simonu Stašovou. "Byl hezký, zajímavý a chytrý – to je to, o co jsem usilovala, nemohl být hlupák. A on hrál na kytaru, pozor, je to mocná zbraň," vzpomínala Bohdalová s úsměvem na jejich vztah v pořadu Minišou, kde Staše označila za svého prvního opravdového parťáka.

V počátku herectví jí cesty vstoupilo těhotenství, proto musela Jiřina Bohdalová přerušit studium, a v roce 1954 její život zasáhla další těžká rána, když byl její otec zatčen Státní bezpečností a odsouzen na 15 let, z nichž si odpykal šest. Bohdalová, jako mladá herečka, musela čelit nejen péči o svou rodinu – matku, sestru a dceru – ale také výslechům a pronásledování ze strany StB.

I přes tyto těžkosti dokončila v roce 1957 Divadelní fakultu Akademie múzických umění a získala angažmá v divadle ABC u Jana Wericha. "Myslím, že mi nejprve nabídl angažmá k vykonání dobrého skutku. A až později, když o mně krásně mluvil, asi pochopil, že spojil obojí – pomohl mně a mému talentu," vzpomínala Bohdalová na tuto dobu v rozhovoru pro Český rozhlas.

Od roku 1967 je Jiřina Bohdalová neodmyslitelně spjata s Divadlem na Vinohradech v Praze, kde se stala jednou z klíčových postav české divadelní scény. Její první zkušenost s filmovou kamerou se však datuje už do roku 1937, kdy se díky své matce objevila v nedokončeném dětském snímku Pižla a Žižla na cestu. Přestože z tohoto projektu zůstala jen němá torza, Bohdalová si v následujících letech našla cestu k větším filmovým rolím.

První výraznější příležitosti přišly až v 50. letech, kdy mohla plně uplatnit svůj komediální talent. Zářila například ve snímku Florenc 13:30 (1957) režiséra Josefa Macha. Její kariéra se rozběhla obrovským tempem, což dokazuje například rok 1961, kdy si zahrála v jedenácti filmech. Zásadní zlom ale nastal v roce 1963, kdy získala hlavní roli ve známé komedii Král králů po boku Jiřího Sováka, a o rok později si zahrála v titulní roli dramatu Pelyněk režiséra Martina Friče.

V 60. letech se Jiřina Bohdalová stala výraznou komediální herečkou, účinkující v několika populárních filmech, jako byla například Bílá paní nebo Dáma v kolejích. Zásadní zlom však přišel s komedií Světáci (1969), kde excelovala po boku Jiřiny Jiráskové a Ivy Janžurové. Během své kariéry ukázala, že má široký herecký rozsah – od komediálních rolí až po tragické postavy, jako v politickém dramatu Ucho (1970), které bylo zakázáno hned po svém vzniku. Bohdalová se stala stálicí československého televizního a filmového světa, a její legendární hlas zazněl také v mnoha oblíbených večerníčcích.

Témata:  Jiřina Bohdalová,  Břetislav Staš,  Simona Stašová