Není to žádné řešení. Odborník zkritizoval plány na ukončení migrační krize

Tan poukazuje na to, že média minulý týden zveřejnila více než 2000 dokumentů z Nauru, malého ostrova v Pacifiku, který přijímá žadatele o azyl, kteří se snaží dostat do Austrálie. Právě ty podle něj představují další trhliny australského azylového modelu. „Únik potvrzuje předchozí zprávy o podmínkách na Nauru: zranitelní muži, ženy a dětí jsou vystaveni násilí, zneužívání a nelidským podmínkám," vysvětluje dánský odborník v komentáři.

Situace také podle něj vrhá světlo na některé temné kouty australské azylové politiky, která je prováděna v jiných zemích prostřednictvím soukromých společností. „Tato politika ze druhé strany světa je důležitá i pro Evropu, protože politici označují australský model za úspěšný a mluví o něm jako řešení současné krize v Evropě," připomíná Tan.

Záchytná zařízení fungují na Nauru a Papui Nové Guinei

Uniklé informace se Tan pokouší v komentáři zasadit do kontextu. Spolupráce s ostrovem Nauru podle něj spadá až do roku 2001. V srpnu toho roku norská nákladní loď Tampa zachránila 438 žadatelů o azyl na jejich cestě Austrálie. Vláda odmítla povolit, aby loď zakotvila a požádala ji, aby lidi vrátila do Indonésie. „Austrálie požádala Nauru, bývalý protektorát, aby přijímalo žadatele o azyl. V té době Nauru nebylo signatářem Úmluvy o uprchlících. V rámci této politiky, která trvala až do roku 2008, byli žadatelé o azyl směřující k Austrálii zachyceni a zadrženi na Nauru, nebo v jiné zemi Pacifiku, jako je Papua Nová Guinea, zatímco byly jejich žádosti o poskytnutí ochrany zpracovány," vysvětluje expert.

V roce 2012 pak Austrálie otevřela vazební centra na Nauru a na ostrově Manus, který patří Papui Nové Guinei, jako „jističe" pro zastavení relativně vysokého počtu žadatelů o azyl přicházejících na lodích. Od této doby Nauru také podepsalo úmluvu o uprchlících. Toto uspořádání se stalo trvalým pilířem australské azylové politiky, která je založena na odstrašení budoucích žadatelů o azyl a na otáčení lodí a zadržování lodí přímo na moři.

Přelidnění, nedostatečná zdravotní péče, špatnému zacházení

Když lodě přepravující žadatelů o azyl nemohou být vráceny zpět, Austrálie zadrží žadatele o azyl na moři a pošle je do Nauru a na Papuu Novou Guineu na základě dvoustranných dohod s oběma zeměmi. Žadatelé o azyl jsou drženi v uzavřeném imigrační vazbě na neurčitou dobu, i když je důležité říci, že od října 2015 Nauru funguje jako otevřené centrum.

„Ještě před tím, než unikly dokumenty z Nauru, které představují významné důkazy o porušování lidských práv, byly z obou center hlášeny problémy. V loňském roce Výbor OSN proti mučení popsal podmínky na Nauru slovy „přelidnění, nedostatečná zdravotní péče, špatnému zacházení". Zpráva kterou nechala vypracovat australská vláda, objevila důkazy o sexuálním napadání žadatelů o azyl ve vazbě. Začátkem tohoto roku se dva uprchlíci sebepoškodili na protest. Papua-Nová Guinea zažila opakované demonstrace a nepokoje ze strany asi 900 výhradně mužských žadatelů o azyl. V roce 2014 dva pracovníci v zadržovacím středisku v průběhu jednoho takového protestu zavraždili žadatele o azyl," vyjmenovává problémy Tan.

Soud už upozornil na nezákonnost tothoto systému

Velká část australského modelu je podle něj založena na utajování. Operace, které se dějí na volném moři nebo v australských teritoriálních vodách, jsou utajené. „Nauru zavedlo v roce 2014 nevratný poplatek za vízum pro novináře ve výši 8000 dolarů a pravidelně odmítá žádostí o víza zahraničním novinářům. V důsledku toho jen dva novináři navštívili věznice v posledních čtyřech letech," popisuje stav odborník. V tomto kontextu pak podle něj lze dokumenty z Nauru chápat jako další ránu pro australský pobřežní režim. Australská vláda opakovaně uvedla, že i když nebude tolerovat zneužívání ve vazbě, co se děje v Nauru je mimo její kontrolu.

Hned tři faktory podle něj ukazují, že australský pobřežní model čelí možnému konci – jde o právní a praktické problémy a otázku odpovědnosti. „Za prvé, režim je pod tlakem týkajícím se jeho legálnosti. Kritika přichází nejen ze strany orgánů OSN pro lidská práva, počátkem letošního roku Nejvyšší soud Papuy-Nové Guineje označil zadržení žadatelů o azyl za neústavní porušení práva na svobodu. Soud nařídil Austrálii a Papui Nové Guinei 'přijmout veškerá nezbytná opatření, aby došlo k ukončení a zabránění pokračování takového protiústavního a nezákonného zadržování'. Vláda Papui-Nové Guinei v současné době pracuje na nalezení vhodných opatření v souladu s tímto rozhodnutím," vysvětluje expert na lidský práva.

Co s migranty, kteří už v zadržovacích cenrech žijí?

Současná politika se podle něj zdá být naprosto neudržitelná také z praktického hlediska. „Ani Papua Nová Guinea, ani Nauru nemůže poskytnout trvalé řešení pro tyto žadatele o azyl, kteří jsou považováni za uprchlíky. Na základě dvoustranných dohod je uprchlíkům teoreticky dovoleno zůstat v těchto zemích trvale. Nicméně Papua Nová Guinea již prohlásila, že není schopna přesídlit uprchlíky na své území. Uprchlíci na Nauru mohou podle zjištění žít v tamní komunitě na pětiletá víza," vysvětluje.

V září 2014 Austrálie a Kambodža podepsaly dohodu za 55 miliónů dolarů o přesídlení uprchlíků z Nauru. Dohoda toho moc nezměnila - jen pět lidí bylo přesídleno do Kambodži, z nichž čtyři se následně rozhodli vrátit do svých zemí původu. „To ponechává nezodpovězenou otázku, co s uprchlíky, kteří v Nauru a Papui Nové Guineji zůstávají po celá léta," podotýká.

Nakonec materiály z Nauru upozornily na australskou odpovědnost za to, co se děje na moři. „I když australská vláda popírá pravomoc nad záchytnými středisky, jeho nepřímá odpovědnost je čím dál jasnější. Austrálie iniciovala otevření center, vybrala dodavatele, kteří je provozují, poskytla veškeré financování, a vybrala si, kdo je tam dopraví. Schovávat se za suverenitu jiného státu je neudržitelné. Tyto tři faktory společně s realitou vyobrazenou v souborech z Nauru, by měly evropským politikům zcela jasně říci, že australské řešení není vůbec žádným řešením," dodává Tan.

Témata:  uprchlíci,  Austrálie