reklama

Problémy trvají a stupňují se

Bližší pohled na stav ruského obyvatelstva podle experta odhalí zcela odlišný obraz věcí. S ohledem na trvalé a hluboké negativní trendy ruská populace vykazuje značný úbytek, který může mít potenciálně katastrofální dopady na zemi a její postavení ve světě, varuje Berman.   

Stávající demografické problémy Ruska mají kořeny v širokém spektru sociálních a kulturních faktorů, z nichž se mnoho datuje do sovětské éry, přičemž pokračují v nezměněné míře, deklaruje odborník. Sám identifikoval tři nejdůležitější.

"Předně je to úmrtnost," konstatuje Berman. Poukazuje, že během studené války se objevil značný rozdíl mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v míře úmrtnosti. Ten se sice dočasně zúžil v 80. letech s postupem perestrojky a její pozornosti věnované veřejnému zdraví, avšak po kolapsu Sovětského svazu se průměrný očekávaný věk dožití u Rusů opět propadl a na této úrovni také zůstal, vysvětluje expert. Dodává, že v roce 2005 patřilo Rusku v tomto ohledu až 122. místo, což ho řadí mezi nejhorší třetinu zemí světa, značně vzdálených těm průmyslově vyspělým.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.           

Dnešní situace Ruska je v tomto směru stále katastrofálnější, pokračuje analytik. Odkazuje na odhady OSN, podle nichž Rusko nyní v žebříčku naději dožití okupuje až 126. pozici a průměrná délka života pod 70 let ho staví do jedné řady se Severní Koreou (69,91 roku) a až za oceánské království Tonga (72,6).

Druhým problémem je podle Bermana trvající kultura potratů. "Během komunistické vlády byly potraty jedinou praktickou metodou kontroly porodnosti sovětských občanů a v pozdějších fázích studené války se rozsáhle využívaly," vysvětluje odborník. Doplňuje, že v posledních dnech SSSR počty potratů rapidně klesaly, jelikož sovětské a následně ruské úřady si více uvědomovaly negativní efekty interrupcí, především rozsáhlou neplodnost žen, a k jejich povolování zaujaly více restriktivní postoj.

V roce 2006 se však poprvé tento trend otočil a nyní na každých 100 narozených dětí připadá v Rusku 95 potratů, konstatuje expert. Dodává, že země tak nyní okupuje přední příčky v míře potratů, přičemž podle oficiálních statistik jich loni proběhlo 930 tisíc, tedy průměrně 106 za hodinu.     

"Oficiální odhady však nepostihují skutečný rozsah ruského potratového fenoménu," pokračuje Berman. Uvádí, že dle expertů může být skutečné číslo interrupcí provedených každoročně v Rusku až trojnásobné oproti oficiálním statistikám, jelikož mnoho zákroků se realizuje neoficiálně, mimo zdravotnický systém. Pokud tomu tak skutečně je, potratová kultura stojí Rusko každý rok celé procento jeho celkové populace, podotýká odborník.          

Rostoucí emigrace

Třetím trendem je pak známý fenomén emigrace, píše analytik. Připomíná, že během studené války sovětská moc v intervalech opakovala vlny politicky a nábožensky motivovaných represí. "Přesto tempo, kterým lidé dnes opouštějí Rusko, je pozoruhodné - a hluboce znepokojivé," deklaruje Berman. Odkazuje na odhady z roku 2011, podle nichž každoročně emigruje 100-150 tisíc Rusů, což výrazně přispívá k negativnímu demografickému trendu.  

Dnes je situace v tomto směruj ještě mnohem horší, varuje expert. Cituje profesorku Judy Twiggovou z Virginia Commonwealth University, podle níž ruské vládní statistiky ukazují na prudký nárůst emigrace během uplynulých čtyř let - jestliže v roce 2012 emigrovalo 123 tisíc Rusů, o rok později se k tomuto kroku odhodlalo o 63 tisíc více a tento trend akceleroval po anexi Krymu v roce 2014, kdy emigrovalo 309 tisíc ruských občanů a loni jich bylo ještě více.

"Příčny jsou jak ekonomické, tak politické," uvádí Berman. Deklaruje, že v posledních letech se kvůli souběhu faktorů - od sankcí uvalených Západem na Rusko kvůli Ukrajině, po nízké světové ceny ropy - zhoršila ekonomická situace, což vedlo k podstatnému snížení prosperity pro běžné Rusy a posílilo důvody k emigraci. Také sílící ruské klima autoritářství nutí ty nejlepší a nejbystřejší obyvatele usilovat o odchod, tvrdí expert.   

Kreml o těchto trendech zřejmě ví, ale seriózněji je neřeší, soudí odborník. Konstatuje, že navzdory nedávným iniciativám zacíleným na zmírnění negativního populačního vývoje, například značně propagované Putinově kampani za posílení porodnosti,  zůstává ucelená demografická strategie ruské vlády pouze podobě konceptu. Od vypuknutí konfliktu na Ukrajině v roce 2014 se navíc zhoršuje stav ruského hospodářství, které je více orientováno vojensky, což činí možnost federálních investic na zvrácení populačního úbytku ještě nepravděpodobnější, připomíná Berman.

"Výsledek nemůže být než zhoubný," varuje analytik. Deklaruje, že ruská vláda se pokouší před světem prezentovat obraz obnovené velikosti země, avšak zhoršující se demografická situace Ruska naznačuje, že domácí realita dříve, či později začne podkopávat globální ambice Kremlu. Jde také o přesvědčivý argument, že ruský návrat ke statutu velmoci musí začít doma, uzavírá expert.