Rusko poslalo do Sýrie letadlovou loď. Expert prozradil proč

Rusové by daleko lépe mohli pro ničení pozemních cílů v Sýrii využít – také to tak dělají – své dálkové strategické letectvo (Tu-22M, Tu-95MS, Tu-160 „Blackjack"), které se vždy po akci vrací na mateřská letiště v Rusku, dále pak letouny určené pro pozemní bombardování startující z letecké základny Hmeimim (Su-24, Su-34 „Fullback"). Hmeimim Syřané Rusům propůjčili do užívání na dobu neurčitou.

Proč tedy bylo nutné nasazovat do akce jedinou letadlovou loď Ruska, která musela vykonat ještě pořádný kus cesty kolem celé Evropy ze základny v Severomorsku (přes Lamanšský průliv, Gibraltar a celé Středozemní moře), než se vůbec k Sýrii rychlostí 9 uzlů přiblížila, což trvalo přibližně měsíc. Nezapomínejme, že i jediný Su-34 z Hmeimimu na sebe může naložit až 8 tun bomb, což kapacitně „nezvládají" palubní MiGy-29 ani Súčka 33. Tedy proč to vše?

V případě Kuzněcova se jedná o první ostrou akci letadlové lodi takovéto třídy v historii Ruska vůbec, do bojové akce poprvé pustily i palubní stroje Suchoj Su-33. Analogická plavidla USA, Velké Británie, Francie či Itálie přitom již prošla křtem bojových operací, jak poznamenává Peter Epps z Reuters. Možná proto má ruská ambice od začátku určitý atypický průběh. Je to z toho důvodu, že letouny startující z paluby Kuzněcova systematicky míří na pozemní cíle. Palubní verze MiGů nejsou koncepčně určeny pro destruování takovýchto cílů. Letadlová loď Admirál Kuzněcov s jejími palubními stroji má dlouhodobě jiné priority než americké letadlové lodě. Původní ruská strategie spočítala zejména s ničením vzdušných objektů protivníka v rámci chránění ruského pobřeží v koordinaci společně s ponorkami.

Iščenko soudí, že nasazení Kuzněcova ve východním Středomoří má zajistit ruské armádě nové zkušenosti v podmínkách reálné války, důležité pro stavbu nových letadlových lodí. Vždyť palubní MiGy ještě ani nejsou oficiálně přijaty do regulérní služby a jsou stále ve fázi zkoušek. Přesto měly startovat do ostrých bojových akcí. Pád jednoho z MiGů může být přímým důsledkem spěchu, s jakým Rusové poslali k Sýrii velkou skupinu lodí, když nechali „bez dozoru" oblast svého eminentního zájmu – Barentsovo moře, jak dodává Pavel Felgengauer z Nové gazěty.

Rusko mává svaly. Pomáhají mu k tomu rakety Kalibr – dle Pavla Felgengauera cena jednoho Kalibru přijde na 6 milionů dolarů –, dále atomový křižník Petr Veliký i letadlová loď

Nasazení Suchojů z paluby proti cílům na zemi by bylo donedávna nemožné, nebýt modernizace těchto strojů zavedením nových systémů navigace „Hefest". Nehoda palubní verze MIGu-29 při přistání 13. listopadu zkomplikovala Rusům misi. Na rozdíl od palubních Su-33, je to MIG-29 KR (nebo KUBR), který je lépe připraven pro akce vzduch-země. Je schopen vzlétat naložen jedenácti pětiset kilogramovými trhavými pumami a disponuje příhodnějším radiolokátorem N010-Žuk-M firmy Fazotron. Takovýto lokátor nemá Su-33. Zato MIG je schopen zaměřovat pozemní cíle na vzdálenost 110 kilometrů. Lety těchto strojů byly však zastaveny do odvolání. Admirál Kuzněcov přitom zůstane u Sýrie, nejdéle však do ledna, kdy se plánuje jeho návrat do přístavu, kde má proběhnout jeho hluboká modernizace.

Epps se domnívá, že Ruské námořnictvo se snaží dohnat ruskou pozemní armádu a letectvo, které byly v minulých konfliktech „lépe vidět". Možná, že akce Kuzněcova u Sýrie má význam také pro vnitřní strukturu armády Ruska. Plní se tak podvojná politická úloha směřující do zahraničí i do samotného Ruské federace.

Během cesty k Sýrii Rusové demonstrovali svou sílu všude, kde mohli. Na pozoru se měly vojenské síly Norska či Británie. Medializovaný poprask kolem cesty svazu lodí do Sýrie připomínal informační odezvu z roku 1904-5, kdy probíhala rusko-japonská válka. Tehdy část ruských lodí musela na cestě do Japonska obeplouvat Afriku a problém, kde získávat cestou proviant a palivo, částečně připomínal současný stav. Západ ani tehdy nebyl na straně Ruska, ale je povýtce zajímavé, že v zásobování ruským lodím (na rozdíl od dnešního Španělska, Alžíru a Malty...) v roce 1905 bráněno prakticky nebylo.

Admirál Kuzněcov – hybridní plavidlo

Admirál Kuzněcov není čistě jen letadlová loď. Je to také po zuby ozbrojený raketový křižník. V jeho útrobách je zaparkováno asi 12 protiponorkových vrtulníků. Jedním z eskortních plavidel je těžký atomový křižník Petr veliký, chlouba Severní floty Ruska; i tato loď je dokonale vyzbrojena (například nadzvukovými protilodními raketami Granit „Schipwreck") a spolu s palebnou silou Admirála Kuzněcova jsou proto „nepříjemností" všech těch, kdo by se chtěli s Rusy pustit do otevřené konfrontace v Sýrii. Lodě jsou vybaveny i raketami protivzdušné obrany a raketami schopnými nést i jaderné hlavice. Spolu s ostatními ruskými prostředky PVO dislokovanými na syrské půdě pokrývají nyní celé území Sýrie i s okolím, a to včetně Kypru.

Pavel Felgengauer však vidí věc skepticky. Rakety Granit už Rusko prý ani nevyrábí. Není jisté, podaří-li se reformovat ruské námořnictvo. Možná, že současná mise bojových lodí Ruska je v této konstelaci poslední misí.

Témata:  Ruská armáda,  ruské angažmá v Sýrii,  Rusko,  Sýrie