Arabové utratili miliony za zbraně. Země jsou v troskách, lidé jsou odhodláni bojovat

Sny se rozpadly

Arabská ulice si získala obdiv za kuráž a odhodlání tamních lidí a inspirovala hnutí po celé planetě, přičemž protestující nevznášeli pouze stížnosti, ale tvrdili, že chtějí změnit svět, konstatuje britský deník. Poukazuje, že sice padli čtyři arabští vůdci, ale za pouhých šest let se uvedené sny rozpadly na cáry.  

V Egyptě, nejlidnatější arabské zemi, proběhla kontrarevoluce, která vrátila vojenskou diktaturu, deklaruje The Guardian. Podotýká, že většina Libye a Jemenu se ve válce změnila v ruiny, přičemž prim zde hrají cizí mocnosti připravené bojovat do úplného zničení místních. V troskách a potocích krve se nachází také Sýrie, pokračuje úvodník s tím, že jediným demokratickým úspěchem bylo Tunisko, kde došlo k pokojné transformaci od autoritářské vlády k volenému kabinetu.  

K moci v Tunisku se loni dostala největší islamistická strana, která však deklarovala, že ukončí veškeré své kulturní a náboženské aktivity a bude se soustředit pouze na politiku - stala se Muslimskou demokratickou stranou, protějškem svých křesťanských protějšků na Západě - konstatuje prestižní server. Dodává, že každá mince má dvě tváře, a tak Tunisané tvoří největší počet zahraničních bojovníků v řadách Islámského státu.

"Klíčové důvody pro revoltu neodezněly. V mnoha ohledech jsou dnešní podmínky ještě výbušnější než v roce 2011," zdůrazňuje The Guardian. Připomíná, že téměř všechny arabské státy procházejí krizí - pokles cen ropy podkopává saúdskou ekonomiku, egyptské vedení vytváří krizi za krizí a zoufalí lidé utíkají do Evropy ve snaze o lepší život.   

Úvodník odkazuje na nedávnou zprávu OSN o vývoji v arabském světě, první od počátku arabského jara. Blízký východ je podle ní domovem pouhých 5% světové populace, ale odehrává se zde 45% všech teroristických činů, připadá na něj 68% veškerých obětí bojů a z regionu pochází 58% uprchlíků. Děje se tak v době, kdy OSN varuje, že populace mladých Arabů přesáhla 100 milionů a rychle roste - byť ne tak rychle jako tamní míra nezaměstnanosti, chudoby a vykořenění, konstatuje britský deník.    

"Růst největší, nejvzdělanější a většinou velkoměstské generace mladých lidí v dějinách regionu, kteří jsou mnohem zbožnější než jejich vrstevníci v jiných částech světa, vypadá jako destabilizující síla," píše The Guardian. Doplňuje, že odpovědí v regionu je zásah, potlačení odpůrců, nikoliv řešení důvodu jejich existence, a není proto divu, že OSN varuje před akumulací požadavků a jejich stále násilnějším prosazováním.   

Meče místo pluhů

Důvod pro další kolo protestů je podle úvodníku zřejmý: "Arabský svět řinčí meči, ne pluhy a za poslední čtvrtstoletí utratil za zbraně 75 miliard dolarů," připomíná prestižní server. Dodává, že moc hromadí dědičná elita, obchod podléhá konexím, korupce vede k plýtvání zdroji - podle OSN byl v regionu za poslední půlstoletí rozkraden bilion dolarů (zhruba 25 bilionů korun, pozn. redaktora), který mohl být investován do pracovních míst a zlepšení základních služeb.

"Od myšlení, které vyřazuje nespokojence se statutem quo, se musí upustit," apeluje britský deník. Poukazuje na jasná politická rizika - pokud neexistují mechanismy pro účast na veřejném životě a poklidný protest, pak hrozí přímý výbuch násilí ze strany nespokojených. Řešení této situace v arabském světě však vyžaduje náhled do politického islámu, soudí The Guardian.

Sunnitský svět se potýká s psychologií úzkosti, jelikož lidé sdílející bohaté kulturní, náboženské a jazykové dědictví, kteří tvoří největší etnickou skupinu v arabském světě, vidí svá velká města - Mosul, Aleppo, Jeruzalém, Bagdád a Damašek - padat do rukou rivalů, píše úvodník. Konstatuje, že poslední geopolitické události ukázaly, že Arabové se opět stali pěšáky na šachovnici - přelomová rezoluce OSN požadující zastavení izraelské výstavby na okupovaných palestinských územích nebyla předložena arabskou zemí a mírový plán v Sýrii neiniciovala sunitská arabská mocnost, nýbrž Rusko, Írán a Turecko.       

"Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu umožní pustit z hlavy arabskou sklíčenost," předvídá The Guardian. Soudí, že útok britské premiérky Theresy Mayovéna amerického ministra zahraničí Johna Kerryho kvůli jeho projevu kritizujícím Izrael byl krokem tímto směrem, přičemž Mayová předtím odmítla následovat americkou vládu a zastavit export zbraní do Saudské Arábie poté, co saúdské letouny bombardovaly civilisty, jelikož premiérku více zajímají zbrojní kontrakty než šíření demokracie v arabském světě.

To je dle úvodníku chybou. Končí varováním, že ti, kterým je upírána možnost měnit svou společnost demokraticky, mohou svůj hněv obrátit dovnitř, ale také ven.    

Témata:  Egypt,  Tunisko,  Saúdská Arábie