Rusko probouzí zničující zbraně, varuje analytik

Obnova zašlé slávy

Kofman odkazuje na zprávy z minulého týdne, dle kterých ruské útočné ponorky slídí u pobřeží Skotska, Skandinávie či ve Středozemním moři v počtech, které nebyly po dlouhé roky k vidění. Odborník dodává, že se tak děje ve chvíli, kdy dlouhá absence Ruska v podmořské oblasti vedla většinu členů NATO k omezení, či v mnoha případech i celkovému zrušení jejich protiponorkových bojových systémů. Důvod spatřuje v tom, že před rokem 2014 byly západní vztahy s Ruskem sice politicky vrtkavé, ale z vojenského hlediska stabilní a ruské ponorkové síly zůstávaly ukotvené a často rezivějící u svých mol.

Analytik připomíná, že po nehodě Kursku v roce 2000, kdy se tato ruská ponorka třídy Oscar potopila i s celou posádkou, Moskva své veškeré ponorkové operace téměř zastavila. Americké námořnictvo se pak soustředilo na podporu válek v Iráku, Afghánistánu a Libyi a připravovalo se na potenciální boje v Tichém oceánu, vysvětluje Kofman. Doplňuje, že námořnictva evropských zemí se zase zapojily do protipirátských operací a dalších mezinárodních misí a nechtěly se připravovat na rovnocenného protivníka jakým je Rusko.     

"Od té doby dochází ke konstantnímu zesilování ruské ponorkové aktivity," varuje odborník. Za hlavní změnu však považuje výsledky modernizačního programu v hodnotě 670 miliard dolarů, který Rusko zahájilo v roce 2011. V jeho rámci dochází k rekonstrukci a modernizaci existujících ruských jaderných útočných ponorek ze sovětské éry, které jsou stále častěji schopné znovu hlídkovat, uvádí Kofman. Podotýká, že mezitím je do služby v Severní a Tichomořské flotile zařazována nová generace ponorek s balistickými střelami, čímž Rusko obnovuje své námořní jaderné odstrašující prostředky.

Expert zdůrazňuje, že pozvolna nasazovaná nová třída jaderných útočných ponorek je pokročilejší, údajně méně hlučná a jejich velící loď stále podstupuje zkoušky na moři. "Tato tišší generace ponorek nazývaná třída Jaseň má výrazně nalomit technologickou převahu amerického námořnictva a západní vojenští činitelé se obávají především této ponorky," konstatuje analytik. Vysvětluje, že sovětské ponorkové síly měly v mnoha ohledech navrch - byly rychlé, měly větší dostup a bylo jich hodně - ale byly velmi hlučné a daly se jednoduše vystopovat.

Jelikož je pravděpodobné, že ruské ponorky budou do severního Atlantiku vplouvat skrze oblast mezi Grónskem, Islandem a Britskými ostrovy, která byla za studené války známým geografickým regionem protiponorkových honů, američtí spojenci jako Spojené království nyní investují miliardy dolarů, aby si pořídili hlídková letadla P-8, pokračuje Kofman. Uvádí, že byla obnovena letecká základna Keflavík na Islandu, zatímco jiné země vsázejí na své vlastní konvenční ponorky, kterými posilují svou přítomnost v Severním a Baltském moři.

Síla se teprve probouzí z komatu    

Podle experta není tato změna nikde viditelnější než v Černém moři a ve východním Středomoří, kde Rusko rozmístilo sestavu šesti vylepšených ponorek třídy Kilo vyzbrojených protilodními a střelami Kalibr a raketami s plochou dráhou letu. Spolu s ruskou námořní sestavou u pobřeží Sýrie tato flotila konvenčních ponorek umožňuje Rusku ohrožovat východní Středomoří, kde běžně operují americké lodě převážející podporu pro mise v Iráku a Afghánistánu, poukazuje Kofman.

Podobnou sestavu, která doplní rozmisťované modernizované raketové ponorky, by měla obdržet i ruská Tichomořská flotila, pokračuje analytik. "Tyto změny jsou znepokojivé ve světle výzev, kterým Spojené státy čelí, jako jsou například rostoucí čínské námořnictvo a nedostatečné schopnosti a kapacity mnoha evropských spojenců vést protiponorkové operace," varuje odborník. Připouští však, že ruské ponorkové síly jsou ve skutečnosti pouhým stínem obávané sovětské ponorkové flotily, která zahrnovala stovky plavidel.    

Analytik navíc zdůrazňuje, že navzdory tvrzením o operační připravenosti, je sotva polovina ruských plavidel schopna vyplout kdykoliv na moře, jelikož mnoho z nich urgentně potřebuje modernizaci. Kofman připomíná, že také nové typy - jako věhlasná třída Jeseň - mají nadále problémy, zkoušky na moři se táhnou roky a harmonogram konstrukce nových plavidel raketové třídy Borej i útočné Jeseň provází průtahy, jelikož nad osudem celého programu vojenských plavidel visí otazník v důsledku současných ekonomických potíží Ruska.      

Rusko se také potýká s vývojem na vzduchu nezávislém pohonu pro své nové konvenční diesel-elektrické ponorky, které mají nahradit obávanou třídu Kilo, uvádí expert. Dodává, že díky střelám Kalibr ruské ponorkové síly výrazně posílily svou schopnost útoku na pozemní cíle, která je nyní co do kvality srovnatelná s dlouhodobě užívanými americkými raketami Tomahawk, avšak nikoliv již kvantitativně.    

"Ačkoliv se počet ruských ponorkových operací zřejmě výrazně zvýšil, alespoň podle prohlášení ruských námořních představitelů, tato čísla budou působivá pouze ve srovnání s téměř neexistující úrovní z počátku tisíciletí," deklaruje Kofman. Tvrzení tisku, že ruské ponorkové síly operují ve studenoválečné míře označuje za přinejmenším zveličené, jelikož současná ruská flotila dosahuje sotva jedné pětiny velikosti své předchůdkyně a pouze její polovina je v pohotovosti. "Jde o sílu probouzející se z komatu, což představuje tradiční výzvu pro NATO ve Středomoří a severním Atlantiku, ale jedná se o trpaslíka ve srovnání se sovětskými ponorkovými operacemi během studené války," hodnotí analytik.       

Kofman nicméně zdůrazňuje, že s ohledem na redukci stavů amerického námořnictva, především pak v evropských vodách, a deficit nejmodernějších systémů u evropských členů NATO může být problém i takto omezené ruské síly vystopovat, což přináší riziko. "Vojenští představitelé se proto v kontextu současné konfrontace a nestabilních vztahů s Ruskem oprávněně obávají," deklaruje odborník. Ponorkové síly pak označuje za pouze jeden z elementů celkové obnovy ruské armády coby účinného nástroje moci země. Jejich skutečné operační schopnosti však podle experta zůstávají sporné.

Témata:  Rusko,  Ruská armáda,  ponorky