Trumpova nenávist k Merkelové. Co za ní stojí?

Je to kvůli neobvyklým komentářům ze strany Donalda Trumpa na adresu selháním klíčových vůdců a západních institucí, jež byly zveřejněny v pondělí v britském The Times of London a německém deníku Bild. Donald Trump se rozhodl odstartovat jeho spravování americké zahraniční politiky tím, že kritizoval pro Ameriku nejdůležitější vojenskou alianci NATO a levným střílením do jednoho ze svých nejdůležitějších spojenců, německé kancléřky Angely Merkelové, jež se stala s velkým náskokem nejrespektovanějším lídrem v Evropě.

Ještě před několika týdny se mnoha špičkovým evropským představitelům zdálo být jisté, že Trumpovy znepokojující výroky ohledně zahraniční politiky byly jen rétorikou kampaně. Nyní už ne. Uvědomili si, že Trumpovo trvalé zpochybňování hodnoty NATO, jeho útoky na Evropskou unii a jeho nevysvětlitelná neochota postavit se Kremlu, jsou všechny až příliš reálné obrazy nového vzhledu Washingtonu.

Trump mimo jiné označil NATO jako "zastaralé". To právě v době, kdy NATO umísťuje nové vojáky a moderní konvenčních zbraně do Polska za účelem uklidnění členů aliance - oprávněně se obávajících ruského zastrašování po rozhodnutí Moskvy napadnout a obsadit sousední Ukrajinu.

Trump odráží jeden útok za druhým

Nový americký prezident se chlubil tím, že jeho výroky v rámci kampaně přiměly NATO ke změně svého pohledu na terorismus. NATO bojuje po boku USA proti teroristickým hrozbám z al-Káidy a Talibanu v Afghánistánu již více než 10 let a poskytuje důležitá školení a vybavení pro armády na Středním východě bojujícím s islámským státem.

Donald Trump je ale odolný vůči těmto zatvrzelým skutečnostem, a stejně tak nevědomý ve věci toho, do jaké míry je vychloubání amerického prezidenta kontraproduktivní. Daná situace může za to, že je stále těžší si ho představit, jak se stává respektovaným vůdcem NATO a Západu - v roli, kterou hrál hrdě každý americký prezident od Harryho Trumana.

Tento bezdůvodný útok na důležité přátele a spojence Ameriky je přesně to, co dělalo starosti republikánským odborníkům na zahraniční politiku během kampaně a to, co vedlo tolik z nich k odsouzení Trumpa jako nevhodného pro roli vrchního velitele. A to po více než 25 letech, kdy zahraniční politika republikánů považovala spojence USA v Evropě a Asii za podloží americké mezinárodního moci a prestiže. Zachování a posílení těchto aliancí proto bylo prvním principem americké diplomacie a zdrojem hrdosti v rámci posledních tří republikánských administrativ.

Reaganův ministr zahraničí George Shultz je obvykle citován republikánskými profesionály jako skutečný diplomata právě pro jeho dovednosti v roli manažera klíčových vztahů a aliancí Spojených států po celém světě. Shultz skvěle přirovnal diplomaty ke globálním "zahradníkům," pečujícím způsobem směřujícím k zeleným polím zdravých aliancí a kvetoucím dvoustranným vztahům - metafora, která se líbí i tři dekády po svém vzniku.

Ve stopách bývalých úředníků...

Trumpovy komentáře připomínají způsob, jak Bushovi vrcholní úředníci mluvili o Evropanech a NATO na vrcholu jejich arogance v roce 2003. To bylo, když se Washington rozhodl ignorovat pozoruhodný čin solidarity NATO po 11. září deklarováním útoků Al-Káidy na USA jako útok na všechny spojence NATO. Byla to také doba, kdy vysoce postavení činitelé, jako náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz, raději viděli to, aby Spojené státy "šly samy". Později byli vojáci NATO zoufale vyhledáváni jako posily s tím, jak se válka vlekla. Bushovi úředníci také pohrozili odvetnými opatřeními proti zemím, které oponovaly spěchu do války v Iráku ze strany Washingtonu.

Poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová například pronesla neslavné vyjádření, že Bílý dům by měl "trestat Francii, ignorovat Německo a odpustit Rusku." Později, jak chaos a civilní spory zesílily, americké vojenské ztráty dosáhly desetitisíců a stovky miliard dolarů mizely v dezintegrovaném Iráku, tato slova jako by už neplatila. O čtrnáct let později chce nový americký prezident také odpustit Rusům. Ale tentokrát je ruský zločin příliš velký, než aby mohl být ignorován.

Neexistuje žádná důležitější zásada v mezinárodních vztazích, než oponovat velkým národům při napadání a zabírání jejich menších sousedů. Z nějakého důvodu Trump nerozumí tomuto kritickému principu, a tak i nadále chce očistit vládu Vladimíra Putina, k úžasu každého z amerických spojenců a především kancléřky Merkelové, která ukázala značnou politickou odvahu při vedení evropského sankčního úsilí navzdory výkřikům z německé podnikatelské sféry.

Což je důvod, proč nejškodlivější prohlášení ze všeho je Trumpova perverzní výzva k léčbě Merkelové s Putinem v podstatě stejným způsobem. Ještě předtím, než složil přísahu, vytvořil významnou diplomatickou krizi, která bude vyžadovat nejlepší úsilí Tillersona a Mattise k jejímu překonání.

Témata:  Donald Trump,  Angela Merkelová