Absurdní zákony pro muslimské ženy. Novinářka popisuje svoje příhody

Zahalené musí být i nemluvně

Adžiriová vysvětluje, že dodržování islámského způsobu oblékání a chování v Íránu kontrolují „příslušníci mravnostní policie v uniformách a asi 7 tisíc agentů v civilu."

Nejtvrdší doby prosazování zahalování zná z vyprávění své matky. „Byl horký den na začátku 80. let minulého století a mí rodiče šli na mezinárodní exhibici v Teheránu. Moje matka vezla mou starší sestru – tehdy ještě nemluvně – v kočárku a vstoupila do místnosti plné ženských agentek, které kontrolovaly dodržování zákonů ženami. Některé požádaly, aby si upravily hidžáb, jiným rozdaly ubrousky, aby si sundaly make-up. Když jedna zkontrolovala mou matku, otočila se na sestru v kočárku," vypráví.

Agentka se tehdy její matky šokovaně zeptala, proč nemá její dcera zahalené nohy. Když její matka zaraženě odpověděla, že je jí jen osm měsíců, agentka odvětila: „No a? Je snad dívka, ne?"

Strach nahradil vzdor

Adžiriová vysvětluje, že tehdy se nikdo neodvážil protestovat nebo odmlouvat, protože se všichni báli. Postupně ale zejména s nástupem mladé generace strach opadl a nahradil ho vzdor.

Vypráví také, že některé situace v ní svou absurditou vzbudily spíš smích než obavy. „Na začátku minulého desetiletí můj otec vezl mou sestru ze školy, když jejich vůz několik bloků od našeho domu zastavila mravnostní policie a dožadovala se vysvětlení, jaký je mezi nimi vztah. Oba agentům klidně vysvětlovali, že jsou otec a dcera, ale agenti požadovali dokumenty, které by to prokázaly," vypráví.

„Můj otec se sestrou žádné neměli. Agenti mezi sebou chvíli mluvili a pak je pustili. Tou dobou už si nikdo takové příhody moc nebral. Když moje matka tu příhodu slyšela, reagovala nevěřícím: ‚Cože?' Já se jen smála," vzpomíná Adžiriová.

„Už jsme toho měli dost"

V rámci dalších vzpomínek vypráví, jak byla napomenuta, že nesedí vhodně, nebo jak ji zastavil voják a odmítl ji s přáteli pustit do hor se slovy: „Myslíte si, že v horách můžete dělat všechny oplzlosti, které chcete, a utéct."

Situace se podle ní opět zhoršila po roce 2005, kdy se prezidentem stal konzervativní Mahmúd Ahmadínežád. Jednou ji například zastavily agentky a požadovaly, aby si vzala kabát, ačkoliv na sobě měla oblečení, ve kterém jí nebylo tělo vidět a nebylo ani nijak přiléhavé. „Byli jsme ale klidní. Nikdo se nebál, nikdo nebyl naštvaný. Už jsme toho prostě jen měli dost," uvádí.

„A to jsou jen příklady některých opravdu zapamatovatelných příhod. Nebudu vás nudit výčtem všech příležitostí, kdy jsme s mými kamarádkami byly hlídkujícími agenty nazvány ‚prostitutkami' za to, že jsme se hlasitě na ulici smály, nebo nesčetnými případy, kdy jsme byly požádány, abychom si rukávy zakryly předloktí, zahalily vlasy a seděly na veřejnosti ‚vhodně'," dodává Adžiriová.

Témata:  Islám,  muslimové,  Írán