Svět se změní. Co přinesou prezidentské volby ve Francii?

První kolo francouzských prezidentských voleb se koná již tuto neděli. Kdo z něj postoupí do finále je velmi nejisté. Největší šance mají Jean-Luc Mélanchon, Emmanuel Macron, François Fillon a Marine Le Penová (řazeno dle jejich politické orientace, a to zleva doprava).

Za těmito čtyřmi kandidáty pokulhává ještě socialista Banoît Hamon. Tato volba ovlivní nejen Francii, ale důležitá je i v evropském a světovém kontextu. Jaké dopady v těchto dvou oblastech lze očekávat při vítězství jednoho z uvedených kandidátů, budeme-li vycházet z jejich programů?

Z hlediska budoucnosti EU, má-li zůstat zachována, by bylo vítané vítězství některého z umírněných kandidátů. Naopak vítězství radikálů, Mélanchona a Le Penové, by přineslo do Evropy nestabilitu. Všichni umírnění kandidáti, Hamon, Macron i Fillon, vidí budoucnost Francie jako členské země EU, kterou nechápou pouze jako instrumentální, ale také jako hodnotový projekt.

Unie pro ně není pouze jednotným trhem, nýbrž společenstvím států sdílející a prosazujících stejné hodnoty. Všichni však mají za to, že je nutné Unii reformovat. Spojnici mezi nimi tvoří přesvědčení o nutnosti prohloubit integraci v rámci Eurozóny, posilování společné obrany či potřeba daňová harmonizace. Naopak rozdíly nacházíme především v institucionálních otázka či v důrazu, který na jednotlivé kapitoly kladou.

Stane-li se nakonec francouzským prezidentem Hamon či Fillon, zkomplikuje se tím další vyjednávání dohod o volném obchodu. Oba totiž tyto dohody odmítají. Macron je naproti tomu ze všech kandidátů jediný, který proti nim nebrojí, byť i on prosazuje posilování ochrany evropského trhu. Jako jediný se také výslovně postavil za zachování jednotného trhu při vyjednávání o Brexitu. Právě ekonomická oblast, včetně konkurence schopnosti či zaměstnanosti u něj stojí v kapitole věnované EU v popředí.

Pravicový kandidát Fillon oproti tomu klade důraz na vnitřní bezpečnost a požaduje reformu Schengenu a posilování ochrany vnějších hranic. Ostře se vymezuje proti politice rozšiřování a v Turecku nevidí potencionálního budoucího člena EU, nýbrž pléduje pro alternativní nastavení vztahů s ním. Sociální oblast či otázky svobod a prosazování právního státu jsou klíčové pro socialistu Hamona.

Vítězství jednoho ze zbývajících dvou kandidátů by Evropu postavilo před nejistotu. Radikálně levicový Mélanchon sice netrvá na opuštění Unie, přichází ale s takovými ekonomickými opatřeními, která by v stávajícím právním rámci EU byla nemožná, a proto by jej chtěl reformovat. Pokud by se mu to nepodařilo, což je víc než pravděpodobné, je jeho záložním plánem opuštění Unie. Mélanchon brojí nejen proti volnému trhu, ale i proti liberalizaci a privatizaci.

Jeho cílem je posílit přítomnost státu v ekonomické oblasti. Podobně nejasnou budoucnost by přineslo i vítězství národovecké kandidátky Le Penové. Ta prosazuje referendum o setrvání EU, ale zároveň by chtěla usilovat o vytvoření takového evropského projektu, který by respektoval nezávislost Francie a suverenity a zájmy národů, aniž by blíže upřesňovala, jak by takový projekt měl vypadat. Bezpodmínečně by však usilovala o opuštění Schengenu.

S ohledem na mezinárodní vztahy můžeme mezi kandidáty vést tradiční dělení na realisty, jimiž jsou pravicoví kandidáti, a idealisty, kam patří kandidáti levice. Středový kandidát Macron se širší mezinárodní politice ve svém programu nevěnuje. Pokud bychom se ale zaměřili na dopady pro stávající poměry, bude dělení stejné jako v předchozím případě. Radikální kandidáti chtějí opouštět NATO, Mélanchon dokonce výslovně uvádí i další mezinárodní instituce, jakou je Mezinárodní měnový fond či Světová banka. V OSN by ovšem zůstal.

Mélanchonovým specifikem mezi ostatními kandidáty je i důraz na enviromentální politiku, které se věnuje poměrně extenzívně a formuluje v ní i ambiciózní cíle, a to i na mezinárodním poli. Vítězstvím „rudého“ kandidáta by se tedy francouzská zahraniční politika rovněž „zazelenala“. Opravdovou temnotu by ovšem na mezinárodní pole vneslo vítězství „černé“ kandidátky Le Penové.

Ta vystoupení z NATO chce kompenzovat navyšováním výdajů na obranu, a to až na 3 % procenta HDP v průběhu volebního období. Zdrojem nejistoty je však také snaha o revizi ústavy, která by mohla rozkolísat nejen Francii, či podoba vztahů Francie s USA, Ruskem a Čínou, k nimž se ve svém programu vůbec nevyjadřuje.

Naproti tomu druhý zastánce realistického přístupu, Fillon, slibuje ve vztazích s USA a Ruskem, v obou případech pod vedením současných administrativ, světlé zítřky. USA líčí jako klíčového spojence a v Rusku vidí partnera. U druhého z jmenovaných by prosazoval uvolnění sankcí, neboť mají negativní dopady na francouzské zemědělství a průmysl.

Spolupracovat by chtěl i s Čínou, nezmiňuje ji však mezi svými prioritami. Fillon svým programem nicméně nechává voliče v nejistotě, jak bude postupovat tam, kde se zájmy Francie, které mají být určující pro jeho zahraniční politiku, kříží se zájmy zmíněných mocností či jakéhokoliv jiného státu. Podobně jako Le Penová by se zasazoval o navýšení prostředků na armádu, spokojí se však s 2 % HDP.

K dodržování aliančního závazku se hlásí i poslední z kandidátů, Hamon. Jako důsledný idealista kritizuje unilaterální jednání všech světových mocností, USA, Rusko i Čínu v čele s jejich současnými prezidenty. Hlásí se k ochotě angažovat se na mezinárodním poli, pokud toto angažmá bude výsledkem kooperace více států. Jak moc širokou spolupráci však očekává, již neuvádí.

V okolí svých soupeřů Hamon zaujme svým vyjádřením se k izrealsko-palestinskému konfliktu, kde nedeklaruje touhu zajistit mír, ale omezuje se pouze na konstatování podpory samostatného palestinského států. Ze všech kandidátů rovněž klade největší důraz na rozvojovou pomoc jako nezbytnou součást k zajišťování cílů zahraniční politiky.

Témata:  Francie,  volby ve Francii 1,  Marine Le Pen