Nemáme důkazy o zlu spáchaném Putinem. Měli bychom zanechat rusofobie, burcuje profesob

Rosemont připomíná, že se minulý týden tváří v tvář na žádost Vladimira Putina setkali americký prezident Donald Trump a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, aby prodiskutovali nový plán na ukončení vraždění v Sýrii a dalším osudu prezidenta Bašára Asada. A to i navzdory kritice ze strany některých politiků, kteří tvrdili, že jde jen o Putinův PR trik, kterým chce ukázat, že je v globálním systému stejně důležitý jako Trump.

„U těchto kremlinologů a jiných „odborníků“ je obtížné si představit, co by mohli považovat za důkaz toho, že Putin by mohl skutečně chtít trvalý mír,“ rýpnul si profesor, podle kterého není současná hysterie kolem Ruska ničím novým. „Rusofobie byla základním předpokladem, od kterého se naše vztahy s touto zemí vyvíjí od doby bolševické revoluce před sto lety, liší se pouze svou intenzitou a pronikavostí,“ uvádí s tím, že Trump již dříve naznačil, že „Putin je řádným členem lidské rasy, stejně jako ruský národ, kterému slouží, a že by bylo hezké, kdybychom všichni měli s Rusy lepší vztahy“.

Připomíná také, že třeba demokratka Hillary Clintonová o Putinovi řekla, že „myslí jako Hitler“. Obama pak uvedl, že Putinovi není možné věřit. V USA byl také označován za „válečného zločince“ či „hrozbu pro demokracii“. „Jsou to silná prohlášení. Ale najdeme poměrně málo důkazů o zlu ze strany Putina a jeho vlády. Media popisují vstup Ruska na Krym/Ukrajinu jako „invazi“, zatímco převážná část dosud shromážděných důkazů nenaznačuje nic takového. Další důkazy ukazují na pravidelné vměšování USA do záležitostí jiných zemí. Pokud jsou Putin a jeho přisluhovači amorální monstra, neměl by se spravedlivý hněv obrátit i proti nám?" zajímá Rosemonta.

USA od druhé světové války zasahují do demokratických záležitostí jiných suverénních zemí, počínaje Řeckem či Itálií, přes další oblasti Evropy až po Blízký východ, Asii, Latinskou Ameriku či Ukrajiny, tvrdí Rosemont. „Rusofobie je základem velké části naší sklerotické zahraniční politiky. Kolik z toho je způsobeno zbytkovým antikomunismem, kolik snahou odůvodnit obscénní rozpočet na obranu či dalšími věcmi, to se možná nikdy nedozvíme. Někteří rusofobové pravděpodobně myslí své činy a slova dobře. Ale bez ohledu na důvody tato tato ideologie neslouží dobře naši zemi a měla by být opuštěna ve prospěch více produktivního zázemí pro naše úsilí o vyjednávání a budování důvěry. Už bychom neměli shromažďovat, analyzovat a vyhodnocovat ruské materiály obsahující podezření, že Rusko představuje významnou hrozbou pro naši demokracii,“ myslí si.

„Možná, že se všechna obvinění vznesená proti Putinovi naší vládou ukážou jako pravdivá, a proto je třeba i nadále zastávat tvrdou linii v naší diplomacii. Pokud se tak stane, tak budiž. Ale v případě neexistence takového důkazu bychom možná měli uvažovat o radě vojenského ministra Franklina Roosevelta Henryho Stimsona. Při psaní svých pamětí vzpomínal dlouho a intenzivně na to, jak se Roosevelt a Churchill zabývali Stalinem. Stimson o něm neměl žádné iluze - tvrdil, že porušil mnoho ze slibů pronesených během několika jednání na nejvyšší úrovni - ale také poznamenal, že Stalin mnoho ze svých slibů také dodržel," uvádí profesor.

„A v návaznosti na hrůzy nacistické invaze měl dobrý důvod bát západního pronikání jakéhokoli druhu do blízkosti jeho vlasti. Nakonec si Stimson zvolil tvrdý postoj vůči Stalinovi. Později měl ale výčitky a litoval toho, což dokazuje o jeho dobře známý citát vycházející z lidové moudrosti: 'Jediný způsob, jak udělat člověka hodného důvěry, je mu důvěřovat; a nejlepší způsob, jak ho učinit nedůvěryhodným, je mu nedůvěřovat a svoji nedůvěru ukazovat.' A tak začala první studená válka,“ dodává profesor.

Témata:  Vladimír Putin,  USA,  Rusko