Přiletěla ohnivá koule, která byla jasnější než Slunce. Sichote-aliňský meteorit způsobil v 50. letech poprask

Lidé v okolí oblasti u hranic s Čínou, jejíž většina nyní spadá pod Přímořský kraj, mohli 12. února 1947 kolem 10:38 místního času pozorovat na obloze ojedinělý úkaz. Směrem od severu přiletěla ohnivá koule, která byla podle vzpomínek pamětníků jasnější než Slunce, vrhala stíny a za ohlušujícího hluku se postupně rozpadala na menší části.

Někteří svědci udávali, že měnila barvu a nakonec zčervenala. Pak zmizela někde v půli cesty mezi městy Vladivostokem a Chabarovskem a o několik minut později se ozval ohlušující zvuk, připomínající těžkou dělostřelbu. Také se projevila tlaková vlna, která rozbíjela okna a působila drobné škody.

Pád meteoritu pozoroval i malíř Petr Medveděv, který událost zachytil na obraze. V roce 1957 byl obraz reprodukován na známce, vydané k desátému výročí dopadu.

Po vyhodnocení dostupných dat se zjistilo, že jev způsobilo vesmírné těleso o počáteční hmotnosti mezi 200 a 300 tunami, což odpovídá balvanu o průměru zhruba čtyři metry. Po vstupu do zemské atmosféry padalo k zemi pod úhlem asi 41 stupňů a jeho rychlost byla mezi 12 a 14 km/s.

Rozpad meteoroidu začal ve výšce asi 25 kilometrů, a když se dostal přibližně 5,6 kilometrů nad zemský povrch, došlo k velké explozi, která rozmetala největší část tělesa na malé kousky. Našlo se několik tisíc úlomků různých velikostí a hmotností - od miligramových mikrometeoritů až po část vážící 1745 kilogramů.

Zatím největší meteorit v novodobé historii dopadl na Zemi 30. června 1908 na Sibiři, v dnešním Krasnojarském kraji. Vzhledem k tomu, že k explozi došlo v neobydlené oblasti, nevyžádal si žádné oběti na životech. Pokud by ale k explozi podobné síly došlo v hustě osídlených oblastech, bezesporu by se jednalo o největší masovou tragédii v dějinách. Ani pád atomových bomb v Japonsku na konci války by se co do počtu obětí zřejmě nedal srovnat s touto explozí. 

O síle výbuchu vypovídají především materiální škody, které exploze napáchala. Vyvrátila na 60 milionů stromů na rozloze větší než 2000 km čtverečních a rozbíjela okna a odhazoval osoby do vzdálenosti necelých sta kilometrů. Výbuch tehdy zaznamenali seismologové po celém světě a v epicentru exploze se rozhořel masivní požár, který byl pozorovatelný stovky kilometrů daleko.

Následky exploze svět pociťoval ještě několik dalších dní. Z mraků padal černý déšť a několik nocí byla obloha v Evropě nezvykle světlá. Lidé, které zasáhla vlna výbuchu, skončili v nemocnici se silnými popáleninami a léčili se několik dalších měsíců. Z oblasti navíc zmizela veškerá zvířata, ta, která výbuch nezabil, jednoduše utekla.

Z vědeckých výprav proto vyplynula řada hypotéz, z nichž se jako nejpravděpodobnější jeví srážka Zemí s asteroidem, kometou nebo jiným vesmírným tělesem. Respektive jeho výbuch v atmosféře, abychom byli přesnější. Nasvědčuje tomu radioaktivita odebraných vzorků půdy i rostlinných tkání a tvar zničené lesní oblasti.

Ačkoliv se odborníci k této možnosti klaní nejvíce, nejsou si stále jisti, co se vlastně odehrálo. Pokud by šlo opravdu o kosmickou událost, vysvětlovalo by to sílu výbuchu, stále ale chybí kráter. Ten možná objevil tým italských vědců vedených Lucou Gasperinim, který v roce 2006 prohlásil, že tunguské těleso dopadlo do sibiřského jezera Čeko ležící jen pár kilometrů od epicentra výbuchu. Vědecká obec se ale nedomnívá, že by jezero bylo kráterem. Dodnes proto odpovědi na to, co se 30. června 1908 na Sibiři skutečně odehrálo, nikdo nemá.

Témata:  asteroid,  Země 1