Chorvatská média: Alexandar Dubček vymyslel před 50 lety "socialismus s lidskou tváří"

Tehdy šestačtyřicetiletý netypický komunistický politik se šarmantním úsměvem, na rozdíl od ostatních soudruhů se zamračenými tvářemi, píše chorvatská agentura, vyměnil v čele Komunistické strany Československa (KSČ) dogmatického Antonína Novotného, který byl "velmi nepopulární v pražských intelektuálních kruzích" a rovněž mezi Slováky, kteří požadovali větší autonomii.

To, co na první pohled vypadalo jako banální handrkování mezi komunistickými frakcemi, se přetvořilo do nebývalé reformy v rámci zemí ve východním bloku za "železnou oponou", které žily pod "jednoznačnou dominancí Moskvy".

"Dubček je zcela bez pochyby symbolem Pražského jara, ale jeho historická role je mnohem komplikovanější," uvedl pro agenturu Hina historik Oldřich Tůma.

"Objevoval se mezi lidmi, šel plavat do veřejného bazénu, sledoval s ostatními fotbalové a hokejové zápasy, ale především to byl komunista a z tohoto rámce nikdy nevystoupil," dodal někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

"Vždy jsem ho vnímala jako spravedlivého, poctivého člověka. Byl to charakter, ale zároveň byl nejistý, nerozhodný. Byl spíš než protagonistou tehdejších událostí jejich symbolem," vzpomíná socioložka Jiřina Šiklová.

Zuření Kremlu

Obklopen nespokojeným obyvatelstvem, které bylo již unaveno neustálým nedostatkem všeho, píše Hina, Dubček reorganizoval směr ubírání politiky KSČ. Nejprve z pohledu ekonomiky. Už jen tato stačilo na to, aby v Moskvě soudruzi "pozvedli obočí".

To, co však následovalo, Moskvu zcela rozzuřilo: Praha oficiálně uvolnila cenzuru, což okamžitě vedlo k nebývalé liberalizace sdělovacích prostředků a kultury. Objevují se různé nekomunistické organizace jako např. K 231, který se skládá z někdejších politických vězňů, a objevuje se i politická opozice.

Vydávané jsou knihy, které byly dříve zakázány, například Solženicynův Jeden den Ivana Děnisoviče. Hrají se divadelní hry Václava Havla a Milana Kundery, aktivních účastníků Pražského jara, a dochází rovněž k mírnému pootevření hranic. Promítají se do té doby zakázané filmy, pouští se moderní hudba, konají se veřejné diskuze ve svobodném duchu.

"Najednou média začala klást otázky a otvírat témata, která byla před měsícem nepředstavitelná, to vyzdvihlo naději celé společnosti vysoko nahoru. Mnohem výš, než to plánoval sám Dubček," řekl pro Hinu Tůma.

Dubček přestal události kontrolovat. Stál mezi dvěma mlýnskými kameny - československou společností, která dělala tlak na demokratizaci, a rozzuřeným Leonidem Brežněvem, jenž toužil po udržení své gubernie.

Poslední kapkou, po které se rozhodl k vojenské intervenci, píše chorvatské médium, byly povzbuzovací dopisy vůdců NDR Waltera Ulbricha a Poláka Wladyslawa Gomulky.

Největší tragédie Dubčekova života

Vojenská invaze na Československo začala 21. srpna 1968. K sovětským tankům se připojila vojska dalších čtyř zemí Varšavské smlouvy: Maďarska, Bulharska, Polska a Východního Německa. V prvních dnech, píše Hina, bylo zabito asi 100 lidí.

"Zasvětil jsem celý svůj život spolupráci se Sovětským svazem a tohle mi udělali. Je to největší tragédie v mém životě," řekl Dubček předtím, než ho zadrželi, odvezli do Moskvy a poníženého jej donutili, aby podepsal protokol o "normalizaci situace".

Dubček byl o rok později, píše Hina, propuštěn a umlčen. Národ se smířil se svým osudem navzdory obětem, mezi nimiž byl i student Jan Palach, jenž se zapálil na hlavním pražském náměstí v naději, že znovu zažehne plamen národa k boji. Pražské jaro definitivně zhaslo. Demokracie se do Prahy vrátí až v roce 1989 díky Sametové revoluci.

Alexander Dubček byl po Pražském jaru poslán na Slovensko, aby tu pracoval na lesním hospodářství. Zemřel 7. listopadu 1992 ve věku 70 při autonehodě.

Když se dnes vzpomíná na rok 1968, je Pražské jaro vnímáno jako velký úspěch, neboť podle Šiklové dalo pořádnou ránu a trhlinu sovětskému pohledu na svět.

"Socialismus s lidskou tváří zůstal v paměti jako druhá možnost. Neměli jsme tu mít socialismus sovětského typu s jejich zakazováním," uvedla Šiklová pro agenturu Hina.

Témata:  Alexander Dubček,  Pražské jaro,  okupace 1968