Rusko je krůček od katastrofy, varuje bývalý prezidentský poradce

Revoluce, vojenský puč a impérium

Depolitizace je podle experta proces obnažování politické krajiny s cílem ponechat veškerou rozhodovací pravomoc a autoritu v rukou jediného vůdce. "Tím, že obnaží všechny ostatní hráče a udržuje si monopol v politické agendě, takový režim skrývá před lidem většinu své každodenní politiky a udržuje společnost nepřipravenou na změny, které musí nevyhnutelně nastat," pokračuje Pavlovskij.  

V dobách, kdy se Kreml posouval směrem k depolitizaci Ruska, snažil se víceméně vyhnout oddání se starému ruskému pokušení přijímat neústavní opatření týkající se moci, soudí politolog, který tehdy v Kremlu sám působil jako poradce. Dodává, že vrcholným ruským představitelům uniklo, že atmosféra depolitizace zatemní myšlení vůdců země a povzbudí je k nebezpečnému snění a pochmurným fantaziím.  

"Proto, namísto líné přípravy na další volby, je nyní ruská společnost přinucena bavit se o revoluci, vojenských pučích a nahrazení federace impériem," varuje odborník. Soudí, že politici se vyčerpali a Putin sám přitahuje pozornost každého jedince - jednoduše z důvodu, že neexistuje nikdo jiný, s nímž se dá diskutovat, a lidská zvědavost si takovou diskuzi žádá. Ve skutečnosti Putin zůstane předmětem zájmu, dokud jednoznačně neztratí veškerou schopnost činit hlavní rozhodnutí, konstatuje Pavlovskij.

Na počátku ruské stability se země v zásadě obávala jediné věcí - že nějaká osobnost může odmítnout konsensus s Putinem a otevřeně zpochybnit status quo, míní politolog. Podotýká, že nyní se takové výzvy objevují téměř každý týden, na všech frontách. "Vezměme například zastupitelský sbor v Krasnojarsku, který se vyjadřuje proti čečenskému vůdci Ramzanu Kadyrovovi, či Kadyrova samotného, který se chová jako nějaký car na vrcholku Kremlu," pokračuje expert. Dodává, že na přelomu roku protestující řidiči kamionů si nezískali takovou podporu veřejnosti, v jakou doufali, ale podařilo se jim otřást kremelskými zdmi. Navíc neustále rostou nové politické závazky, ať již ze strany prostořekého bývalého arcikněze Vševoloda Čaplina či narychlo zformované Národní gardy, tvrdí Pavlovskij s tím, že tento seznam se prodlužuje.   

V roce 2012 se Putin dle politologa rozhodl nouzově začít ukončovat depolitizace, přičemž si mohl zvolit jednu ze dvou cest: pozvolna opět uplatňovat ústavu, či záměrně klást větší důraz na vybrané konflikty. "Vybral si tu druhou a v roce 2012 zahájil svou kampaň vymezené tyranie prostřednictvím případu Pussy Riot, tzv. Jakovlevova zákona - který zakázal americké adopce ruských dětí - zásahu proti demonstrantům na Bolotnojském náměstí a řízené hysterie ohledně Ukrajiny," deklaruje odborník. Myslí si, že Putin záměrně rozpoutával konflikty do fáze, kdy způsobily všeobecnou polarizaci.

Dálnice do katastrofy

V Rusku se vyvinula jistá dvouvrstvá agenda, míní expert. "V horní vrstvě je jednomyslnost drtivé většiny," vysvětluje Pavlovskij s tím, že logickým vrcholem je parlament, který bez jediného hlasu proti schvaluje předkládaná opatření. Na spodní vrstvě Putinovy mocenské vertikály se však nacházejí lokální skupiny siloviků vedoucí boje o moc, konstatuje politolog. Tvrdí, že symbolické války probíhající v Rusku vyžadují vítězství na bojišti každodenního života, které se občas liší od vojenského pole a pohledu prezentovaného státem vlastněnou televizí. "Brzy se ukázalo, že zvládnutí cílené politizace vyžaduje verzi státní plánovací komise ze sovětské éry. To jest komplexnější instituci než dnešní prezidentskou administrativu," píše Pavlovskij.    

K tomu údajně došlo, když se součást ruské politické mašinerie přeměnila v zvládnutelnou a umírněnou opozici, myslí si expert. Soudí, že právě za této situace může Jednotné Rusko, strana moci, držet svůj současný primát. "Co ale ve skutečnosti zažehlo politizaci společnosti - tento primát samotný, či skandály kolem něj?" ptá se Pavlovskij. Připomíná, že vše kolem tohoto primátu se pokazilo, objevoval se jeden konflikt za druhým, jakoby se moc záměrně snažila urážet všechny frakce, které jí tradičně byly loajální. To politolog považuje za signál obnovené politizace.   

Sílu času a nevyhnutelnost budoucnosti tak v Rusku nahradila síla Putinovy veřejné popularity, přičemž státní moc nyní věří, že nemusí měnit svou politiku, dokud tato obliba dramaticky neklesne, deklaruje Pavlovskij. Doplňuje, že je to právě tato hluboká averze vůči změně, co tlačí na nutnost udržovat Putinovu popularitu na výši.    

"Nyní, i když Putinova obliba nepadá, (Putin) nemá sílu, aby zastavil obavy ruských lidí z nejbližší, velmi nejisté budoucnosti," tvrdí expert. Myslí si, že selhávají všechny pokusy ruských úřadů přimět lid, aby zhypnotizován vzhlížel k rokům 2018 a 2024 - tedy termínům prezidentských voleb, kterých se ruská veřejnost stejně nemá skutečně zúčastnit - jako by snad tato vzdálená data byla nějakým lékem na současnou nemoc.    

Politolog pokládá závažnou otázku, co se stane, pokud se současný trend depolitizace převrátí. "Rusko je dnes na expresní dálnici, která umožňuje nekoukat se do zpětného zrcátka a může vést k mnohem horšímu stavu věcí, než panuje nyní," varuje odborník. Připomíná, že ruští vůdci rychle ztrácejí možnost provést změny prostřednictvím čistě politických činů, což se týká politických akcí na všech úrovních a napříč všemi stranami. "Vloží Kreml alespoň špetku víry v zákonné procedury posvěcené ústavou, a odvrátí tak katastrofu?" ptá se závěrem odborník? Osobně o tom pochybuje.     

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin