Drsné svědectví uprchlíka: Volání smrti je stále hlasitější. Zdá se, že svět je příliš unavený na to, aby něco dělal

Státem posvěcené držení zajatců

Na dalším z ostrovů uprostřed oceánu, Nauru, je podle Boochaniho drženo australskou vládou téměř tisíc lidí, včetně žen a dětí, jako zajatců. "Jsme oběti toho, co jsem definoval jako státem posvěcené držení zajatců," píše aktivista. Připomíná, že tento pohled sdílí mnoho novinářů a ochránců lidských práv, kteří zkoumali situaci na obou ostrovech a kteří zdůrazňují, že australská vláda nechce dané osoby přijmout, ale zároveň odmítla nabídku Nového Zélandu, který veřejně oznámil, že je ochoten alespoň části z nich poskytnout svobodu a bezpečí.

Aktivista vzpomíná, že nedávno si na ostrově vzal život padesátiletý uprchlík z kmene barmských Rohingů, Salim, po němž zbyla žena a tři děti ve věku 7, 9 a 12 let, který utíkal před genocidou a doufal, že za cenu ohrožení života nakonec dokáže zajistit své rodině bezpečnou budoucnost. V roce 2013 se mu podařilo na hnijící lodi přeplout oceán, ale do Austrálie se dostal po 19. červenci, kdy začalo platit opatření umožňující internovat migranty na ostrovech Manus a Nauru, vysvětluje Boochani.

"Australská vláda ho věznila pět let ve věznici hluboko v džungli na Manu a posledních šest měsíců ve vězeňském táboře blízko jediného města na ostrově," pokračuje uprchlík. Sám komentář napsal ve stejném táboře.

Salim trpěl epilepsií a za celou dobu věznění se mu nikdy nedostalo adekvátní léčby, naopak byl ponižován vězeňským systémem krutých technik psychického, emočního a fyzického mučení, tvrdí Boochani. Dodává, že po pěti letech bolesti a utrpení zemřel muž příšernou smrtí poté, co svým přátelům sdělil, že již nedokáže snášet muka a bolest a je unavený životem.

Šlo o třetí letošní případ, kdy zadržovaný běženec na Manu zahynul v důsledku pravděpodobné sebevraždy, přičemž od začátku existence australského detenčního tábora na ostrově si vzalo život již 11 zadržovaných lidí, odkazuje aktivista na závěry Amnesty International. Konstatuje, že dnes si uprchlíci na podobných místech musí položit otázku: "Kdo bude další obětí?"

Volání smrti je stále hlasitější  

Ve skutečnosti si uprchlíci tuto otázku opakovaně kladou po celou dobu, deklaruje Boochani. Poukazuje, že každá smrt dalšího uprchlíka jim ještě děsivěji připomíná, že stín smrti se vznáší i nad nimi a volání smrti je každým dnem hlasitější. Věznění a smrt Salima tak symbolizuje utrpení stovek nevinných lidí v důsledku politických her australské vlády, míní uprchlík. Tvrdí, že jemu i dalším jsou roky odpírána základní práva a důstojnost v odlehlých a děsivých věznicích.  

Mnozí podle aktivisty ignorují fakt, že ta samá vláda, která se dopouští této praxe, nedávno získala křeslo v Radě OSN pro lidská práva, ačkoliv četné lidskoprávní organizace jako Amnesty International, Human Rights Watch či Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Austrálii několikrát odvinili z jejich porušování. Tamní vláda ovšem nadále hájí svou politiku a trvá na pokračování své strategie, konstatuje Boochani. Připomíná, že své nemilosrdné jednání se úřady snaží ospravedlnit morálně a svým občanům tvrdí, že běžence je nutné zadržovat, aby na moři nezahynuli další.

"Na tomto je pozoruhodné, že až doteď úspěšně indoktrinovali australské obyvatelstvo touto brutální ideologií, která porušuje lidská práva," pokračuje uprchlík. Dodává, že lidé držení na Manu a Nauru byli zapomenuti, jejich volání zaniká v chaosu, který zaplavuje svět a média jim věnují prostor - a to ještě dočasný - jen za situace, kdy někdo zemře v důsledku psychického mučení či zanedbání zdravotní péče.

Boochani tak očekává, že spolu s dalšími opět zmizí z očí veřejnosti, dokud nedojde k dalšímu úmrtí, a že příští poselství z Manu od žen, dětí a rodin na Nauru bude doručeno jen za cenu lidského života. "Jediná věci, která zůstává celou tu dobu stejná, je neustálé utrpení. Jsme zapomenutí lidé odložení na zapomenutých ostrovech," píše aktivista. Pokládá otázku, kdo bude další obětí, čí smrt umožní nevinným promluvit opět v médiích a zafunguje jako další zpráva světu, jaký je osud lidí vězněných na obou ostrovech.  

Za celou tu dobu, kdy píše a podává zprávy z ostrova, se podle aktivisty nic nezměnilo. Domnívá se, že i když celý svět slyší hlas tamních uprchlíků, nic se ani nestane. "Zdá se, že svět je natolik zahlcen, že nedokáže rozumět složitosti našich podmínek. Zdá se, že svět je příliš unavený na to, aby něco dělal," zoufá si Boochani.

Témata:  Austrálie,  uprchlíci,  uprchlické tábory