Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

ANZAC Day: Jak se z Austrálie a Nového Zélandu stal Západ? Ostrovanům vděčíme za mnohé

Austrálie, ilustrační fotografie.
Austrálie, ilustrační fotografie.
Foto: Pixabay

Australané, Novozélanďané a Tongané si v pátek připomněli ANZAC Day – den věnovaný památce Australského a novozélandského armádního sboru. Na první pohled by se Evropanům mohl zdát tento svátek marginální, ba dokonce nepodstatný. Takový názor by však svědčil spíše o neznalosti než o skutečném porozumění dějinám. Právě jednotky ANZAC sehrály klíčovou roli v podpoře spojeneckých sil během první světové války, často za cenu obrovských obětí. A jejich závazek pomoci Západu tím neskončil – tradice odvahy, solidarity a ochoty nést tíhu světových konfliktů zůstala v Austrálii a na Novém Zélandu živá dodnes.

V letech 1915 až 1916 se odehrála jedna z nejtěžších a nejkrvavějších bitev první světové války. Spojenecká ofenziva měla za cíl zasadit rozhodující úder Osmanské říši – přímému předchůdci dnešního Turecka – a přinutit ji k odchodu z války. Úspěšné vyřazení Osmanské říše by vedlo k izolaci Německého císařství a Rakouska-Uherska, které by zůstaly odkázány na marginální podporu Bulharska a několika dalších málo významných spojenců.

Dalším klíčovým motivem operace bylo otevření bezpečné zásobovací trasy k Ruskému impériu. Tradiční cesty přes Baltské a Severní moře byly kvůli německé dominanci na moři extrémně nebezpečné. Strategickým bodem se proto stal průliv Dardanely – úzký pás vody spojující Egejské a Marmarské moře. Ovládnutí Dardanel by umožnilo vytvoření přímého spojení mezi Británií, Francií a Ruskem, jehož válečné úsilí se v té době nacházelo na hranici zhroucení.

Pokud vám tato situace zní povědomě, tušíte správně – šlo o bitvu u Gallipoli. Bitvu, která se stala symbolem nejen nevyčíslitelného utrpení, ale také mimořádné odvahy a vytrvalosti, zejména ze strany australských a novozélandských jednotek ANZAC.

Bitvy u Gallipoli se kromě přibližně 350 tisíc Britů zúčastnilo také na 80 tisíc Francouzů, 50 tisíc Australanů a 15 tisíc Novozélanďanů. Výsledky po roce brutálních bojů byly naprosto zdrcující. Spojenecké síly nejenže utrpěly porážku, ale zaplatily za ni cenou, kterou lze jen stěží vyčíslit. Osmanská říše přišla o přibližně 260 tisíc mužů, zatímco Britové ztratili 200 tisíc, Francouzi až 50 tisíc, Australané 27 tisíc a Novozélanďané téměř 8 tisíc. Je třeba zdůraznit, že tato čísla zahrnují nejen padlé, ale i těžce raněné a nezvěstné. Byla to kampaň, která spojencům neukázala pouze limity vojenské síly, ale také drsnou realitu strategického selhání – Osmané totiž byli obranyschopní a této obranyschopnosti náležitě využili. 

Účast Austrálie a Nového Zélandu v bitvě u Gallipoli – a obecně v první světové válce – nevyvratitelně potvrdila jejich příslušnost k západní civilizaci, přestože geograficky leží na opačné straně světa. Tehdy byly obě země formálně součástí Britského impéria a jejich zahraniční politika byla plně podřízena Londýnu. Dnes sice Austrálie a Nový Zéland zůstávají členy Commonwealthu a jejich hlavou státu je stále britský monarcha, nicméně jejich zahraniční a obranná politika jsou již plně suverénní a nezávislé na Spojeném království.

Přesto se nikdy nestalo, že by Austrálie či Nový Zéland odmítly pomoci svým západním spojencům. Ačkoli nejsou členy NATO – a vzhledem ke své geografické poloze ani nemohou být – jejich loajalita k Západu je dlouhodobě nesporná. Po teroristických útocích na Světové obchodní centrum v září 2001 obě země okamžitě nabídly pomoc a bez otálení se zapojily do následných operací, včetně bojových misí v Afghánistánu pod vedením Spojených států. V mnoha ohledech projevily Austrálie a Nový Zéland větší rozhodnost a spolehlivost než někteří formální členové NATO, jejichž reakce byla tehdy vlažná, váhavá nebo podmíněná.

Bitva u Gallipoli zároveň představuje klíčový moment v národní emancipaci obou zemí. Obrovské oběti na životech, které australské a novozélandské jednotky přinesly, se staly základem jejich vlastní identity – identity, která se přestala odvozovat od britského centra a začala se stavět na vlastních hrdinech, vlastních tragédiích a vlastním příběhu. Právě Gallipoli dala vzniknout tomu, co dnes známe jako ANZAC spirit.

ANZAC spirit, neboli duch jednotek Australského a Novozélandského armádního sboru, se stal jedním z nejvýraznějších symbolů národní identity obou zemí. Tento pojem shrnuje hodnoty, které vojáci při Gallipoli ztělesnil – odvahu tváří v tvář beznadějné situaci, nezdolnou vytrvalost, vzájemnou soudržnost a loajalitu nejen ke spojencům, ale především jeden k druhému.

ANZAC spirit neoslavuje vítězství – Gallipoli byla koneckonců vojenskou porážkou – ale sílu charakteru, schopnost obstát v krizi a čestnost v utrpení. Tento odkaz se postupně stal základem novodobého patriotismu v Austrálii i na Novém Zélandu a je dodnes připomínán jako definující moment, kdy se z britských kolonií začaly stávat samostatné národy se svým vlastním místem ve světě.

Témata:  komentář Austrálie Nový Zéland I. světová válka historie

Související

Aktuálně se děje

5. června 2025 12:27

Vojáci, policisté nebo hasiči si polepší. Platy se jim zvýší ve dvou etapách

Vojáci a příslušníci bezpečnostních sborů Ministerstva vnitra si od července finančně polepší. Na další navýšení příjmů se pak mohou těšit od Nového roku. Na modelu, jak zvýšit atraktivitu služby, se vláda shodla na středečním jednání. Kabinet se zabýval také stavem příprav dopravní infrastruktury potřebné k hladkému průběhu dostavby jaderné elektrárny Dukovany.

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy

Ilustrační fotografie.

Komentář

36 let od masakru na Náměstí nebeského klidu. Čína šíří svá chapadla po celém světě

Čínský režim 36 let po masakru na Náměstí nebeského klidu stále bezostyšně ignoruje odpovědnost za zločiny proti lidskosti a tvrdě potlačuje svobodu projevu. Místo vyrovnání se s vlastní minulostí rozprostírá své chapadla ekonomického a politického vlivu do celého světa. Pod rouškou investic a půjček uvádí státy do chudoby. Export autoritářských praktik je varovným signálem pro všechny demokracie – a nejen pro ně. Obětním beránkem čínského vlivu se stává už i Rusko.