Kam se poděly manželky a děti bojovníků Islámského státu? Neskončily moc dobře

Jedním z nich je příběh Sarah Ibrahimové, jíž její manžel i s dětmi přiměl opustit Maroko a žít na syrských územích ovládaných Islámským státem. Ibrahimová neměla skoro žádnou jinou možnost, než se podřídit vůli svého muže. Poté, co zmizel, si myslela, že padl při útocích na syrskou věznici, a proto se rozhodla i se svými dvěma syny utéct. Byla však chycená a po dlouhou dobu zadržována i s dětmi v detenčním táboře v severovýchodní Sýrii. Spolu s dalšími dvěma tisíci ženami a dětmi tvoří skupinu uprchlíků, kteří se nacházejí v politickém a právním vakuu s nepředvídatelnou budoucností.

Jejich vlasti je odmítají přijmout zpátky kvůli obavám, že se jedná o islámské teroristy a ani kurdské orgány, kteří mají tuto oblast pod svojí správou, o ně nestojí, neboť nepovažují za svou povinnost starat se o cizí státní příslušníky. "Nejprve jste nám radili utéct z Islámského státu a my jsme se podle toho zařídili. A nyní nás stále považujete za džihádisty! Kdo je ze nás odpovědný?! Kdo určí, co s námi bude?!," stěžovala si Ibrahimová se slzami v očích.

Takzvaný chalífát Islámský stát, kterému se podařilo podrobit velkou část území Sýrie a Iráku, byl doslova magnetem pro tisíce partyzánů z celého světa, kteří se do něj rekrutovali za účelem boje za to, co je pro ně čistou islámskou společností. Jiní zde chtěli pouze žít, neboť se jim zdálo, že se jejich vlast příliš vzdaluje od tradičních islámských hodnot. Mezi nimi figurovalo i spousta žen, které byly do Islámského státu přivedeny svými otci a manžely. Jiné sem přišly samy, případně se sem provdaly, či byly nuceny se provdat v okamžiku příjezdu.

V okamžiku, kdy se tento chalífát zhroutil díky vojenskému zásahu kurdských milic podporovaných Spojenými státy, bylo mnoho těchto rekrutů zavražděno, nebo padlo do zajetí. Přeživší ženy a děti pak byly přerozděleny do zadržovacích táborů pro skupiny lidí, které nikdo nechce. Dnes v nich živoří a nevědí nejen, co bude zítra, ale ani, co bude dnes. Přestože mají stále své občanství, jejich rodné země na ně pohlíží jako na vlastizrádce, a odmítají si je vzít zpátky.

"Pracujeme na tom, jak se dá, ale mezinárodní společenství se snaží zbavit své odpovědnosti. Přehazují si je jako vařený brambor a čekají, že my si s tím nějak poradíme," stěžoval si Abdul-Karim Omar, pracovník místních úřadů odpovědný za vyjednávání se zeměmi, z nichž ženy děti Islámského státu pocházejí, aby si je vzaly zpátky. Jeho snahy se však často míjejí účinkem.

Absence jakéhokoliv akčního plánu, který by řešil postavení zadržených uprchlíků z Islámského státu, je důsledkem nepořádku v zemích, které se v minulosti potýkali s džihádisty. V Iráku nejsou ojedinělé případy, kdy je mnoho takových žen trestně stíháno za podporu Islámského státu. Výjimkou nejsou ani tresty smrti. V Sýrii se z nich zase stávají vězni ve sběrných táborech, které nejsou ani spravovány žádným mezinárodně uznaným subjektem, jež by dokázal efektivně tlačit na jejich domoviny, aby se je vzaly zpět.

Při jedné ze vzácných návštěv, kdy bylo zahraničním novinářům umožněno podívat se do těchto zařízení, konkrétně do tábora Roj na území Kurdistánu, se podařilo udělat rozhovor s místními arabskými ženami. Ženy ze západních zemí bylo zakázáno nejen fotografovat, ale i s nimi mluvit pro účely tisku, kvůli obavám z komplikací při vyjednávání o jejich vracení domovským krajinám.

Kromě občanek Maroka a jiných arabských zemí se v táboře nacházely i ženy z Dánska, Francie, Německa a Nizozemska, jejichž jména však nebyla prozrazena. Některé z nich byly k cestě do Sýrie donuceny svými manžely, zatímco jiné přiznaly, že udělaly velkou chybu, za níž musejí nést následky nejen ony, ale bohužel i jejich děti.

"Přiznávám, že jsme udělaly chybu, ale chybovat je přeci lidské," řekla německá státní příslušnice s modrým šátkem okolo hlavy. Když přišla se svým manželem do Sýrie, bylo jí 24 let. Podobně jako mnohé z těchto žen se rozhodla pro život v Islámském státu dobrovolně. Později ale přišla na to, že pobyt na území ovládaném džihádisty je mnohem horší, než by si člověk dokázal představit.

Témata:  Islámský stát ,  uprchlíci