Začleňování uprchlických dětí v Evropě? Je to složité, většina ani nechodí do školy

Ačkoliv je Abdull v Řecku už téměř tři roky, školu začal poprvé navštěvovat až tento měsíc. Podle svých slov očekává, že škola pro něj nebude snadná. Potíže čeká obzvláště při studiu řečtiny.

„Je velmi důležité učit se jazyk země, ve které žiji. Proto se nyní učím řečtinu. Je to pro mě však dost obtížné, jelikož řečtina je velmi odlišná od mého rodného jazyka," říká.

Tisíce děti a dospělých, kteří přijeli do středomořských zemí během uprchlické krize, která začala před třemi lety, zůstávalo v místě ubytování a školu nenavštěvovalo. Čtyři z deseti dětí ve věku mezi 5 až 17 lety nebyly zapsány do řeckých škol, informuje zpráva UNHCR. Situace je nejhorší u dětí ve věku 16 až 17 let. O tématu informují novináři z USA Today.

Abdull, mluvící jazykem darí a anglicky a nyní se učící řecky, nenavštěvoval školu od té doby, co odešel z Afganistanu. Když Abdull poprvé dorazil do Řecka, snažil se odjet do Německa, kde už žije jeho bratr. Jeho cesta však skončila v řeckém městě Idomeni na makedonských hranicích, když v roce 2016 makedonské bezpečnostní složky uzavřely možnost volného pohybu migrantů skrze země západního Balkánu.

Abull stejně jako mnoho dalších uprchlíků strávil roky čekáním na setkání se svými rodinnými příslušníky, kteří již v Evropě žijí. Během té doby neměl tušení o tom, že může začít navštěvovat řeckou školu, tudíž neměl ani ponětí, jak se do školy vůbec zapsat. Jeho situace však vůbec není výjimečná.

UNICEF ve své zprávě píše, že téměř polovinu uprchlíků ve světě tvoří děti. Z těch dětí, které jsou ve školním věku, více jak polovina není zapsána ve škole. Což znamená, že okolo 4 milionů dětí ve školním věku není zapsáno ve škole. Minulý rok se počet ještě zvýšil.

Začleňování dětí uprchlíků do školního systému je pro mnoho hostitelských zemí velkým problémem. V Německu si tento problém uvědomují velmi citelně a proto se snaží děti integrovat a zároveň jim poskytovat individuální pomoc. Ovšem i v Německu jsou výsledky integrace rozporuplné.

Řecko doufá, že bude tento rok schopné registrovat do škol více uprchlických dětí. Uvědomuje si však, že se jedná o běh na dlouhou trať, ve kterém spolu musí úzce spolupracovat státní složky i neziskové organizace, aby došlo k překonání řady problémů, které začleňování brání. Nejčastějšími problémy jsou nadměrná byrokracie, málo učitelů, ale i neschopnost rodičů naučit děti školnímu chování.

V uprchlickém táboře Eleonas v Aténách žije devítiletá Fariba Khodadadi společně se svou matkou a třemi sourozenci, zatímco otec je v Německu. Fariba je jedním z dětí, které se podařilo začlenit do řeckého školního systému. Dívka se těší až začne svůj druhý školní rok na jedné z místních veřejných škol. Poměrně plynule hovoří anglicky a řecky. Řečtina společně s matematikou je dokonce jedním z jejích oblíbených předmětů. Z uprchlického tábora Eleonas chodí do blízkých škol celkem 134 dětí.

Fariba popisuje, jak přišla do Evropy. Její rodina odešla z Afganistanu do Evropy, když ještě nebyla ve školním věku. „Bylo mrazivo a strašně mě bolely nohy. Měla jsem teprve 5 let,“ vzpomíná na útěk z domova. Její rodina opustila Afganistan kvůli násilí a bombovým útokům, které dívka imituje, když se snaží vysvětlit důvod odchodu.

Hodně uprchlíků doufá, že snaha státu o začleňování dětí do výuky nebude utuchat. Výuku většina z nich považuje za velice pozitivní.

Abdull, který by jednoho dne rád byl žurnalistou, o důležitosti vzdělání nepochybuje. „Je tu dobře. Hlavně je zde mír. V Afganistanu než jsme měli jít do školy, jsme se vždy dívali z našeho domu na ulici. Když byly ulice prázdné, raději jsme do školy nešli.“

Témata:  uprchlíci,  uprchlické tábory,  vzdělání