Ekonomika uprchlíky potřebuje? Odborníci si to spočítali a nestačili se divit

Německo předpokládá, že do roku 2022 vynaloží v souvislosti s migrací kolem 78 miliard eur (zhruba dva biliony korun). Uvedl to německý časopis Der Spiegel. Zhruba 31 miliard eur by podle listu mělo směřovat na boj proti příčinám migrace v zemích, ze kterých migranti přicházejí.

Sociální platby migrantům by měly činit téměř 21 miliard eur, dalších 13 miliard eur by mělo být vynaloženo na integrační opatření, například na jazykové kurzy.

Německý deník Handelsblatt s odvoláním na vládní údaje informoval, že Německo loni na boj proti příčinám migrace a péči o uprchlíky vynaložilo téměř 21 miliard eur. V této částce ale podle listu ještě nejsou zahrnuty všechny výdaje obcí související s migrací. Znamená to, že částka tak bude ještě stoupat.

Migrační náklady v Německu v posledních letech výrazně narostly, protože do země od roku 2015 přišlo kolem 1,4 milionu žadatelů o azyl. Navzdory tomu se díky velmi dobré hospodářské situaci daří spolkové republice tyto výdaje krýt bez deficitů státního rozpočtu.

Náklady se vrátí? Odborníci si nejsou jisti

Někteří ekonomové tvrdí, že migranti budou pro země ve finále ekonomickým přínosem. Jiné studie ale uvádějí, že to není až tak jisté. Například profesor Hippolyte d'Albis z Pařížské ekonomické školy kvantifikoval ekonomické důsledky migrační krize pro západní Evropu při přijímání žadatelů o azyl v letech 1985 až 2015, kdy migrační krize vyvrcholila.

Dosavadní ekonomické práce se zaměřily na důsledky trvalého přistěhovalectví a hlásily odlišné poznatky. Některé studie totiž upozorňovaly na fiskální náklady určitých kategorií přistěhovalců a nepříznivé dopady přistěhovalců na vyhlídky zaměstnání domácího obyvatelstva, zatímco jiné studie prosazovaly přínosy imigrantů na ekonomickou výkonnost hostitelských zemí.

Stručně řečeno, část studií viděla migranty jako přínosné pro ekonomickou situaci země, jiná se bála dopadů migrační krize na původní obyvatelstvo. D'Albis ale pojal svou studii globálněji a zanalyzoval data z 15 západoevropských zemí, jejichž imigrační modely se lišily, a zjistil zajímavé věci.

Například, že žadatelé o azyl ve Španělsku nebo Portugalsku jsou poměrně vzácností, a to i přesto, že právě přes Španělsko do Evropy často vstupují. Načasování žádostí se také značně lišilo, v některých zemích vyvrcholilo v průběhu války v bývalé Jugoslávii, zatímco jiné se objevily až ze syrské krize.

Tyto rozdíly mezi národy pomohly d'Albisovi rozlišit ekonomické dopady migrační krize od jiných událostí ovlivňujících ekonomiku. Ekonom tak zjistil, že vyšší počet žadatelů o azyl je spojen s růstem hrubého domácího produktu, nižší nezaměstnaností a lepšími veřejnými financemi.

Obvykle se přitom hovoří o ekonomické zátěži uprchlíků, například při poskytování ubytování a lékařské péče, nebo při jejich příjezdu. Podle odborníka je tento dluh ale mnohonásobně splacen na daních, tedy v dlouhodobém horizontu.

Zajímavé je, že přestože stálí přistěhovalci mají pro země určité výhody, jejich ekonomické účinky jsou ve skutečnosti smíšené. Přínosy žadatelů o azyl totiž začne země pociťovat až v horizontu 3 až 7 let. Poté ale podle odborníka dojde k výraznému pozitivnímu vlivu na HDP.

Témata:  uprchlíci,  ekonomika