Konec nekonečné války? USA se dohodly s Talibanem, že se dohodnou bez ohledu na ostatní

Co vlastně dohoda z Kataru obsahuje? Spojené státy se zavázaly, že do 18 měsíců po podpisu smlouvy opustí všichni zahraniční vojáci Afghánistán. Na oplátku se Taliban zavazuje, že nedovolí působení cizích islamistických organizací na svém území, a že bude s Islámským státem a al-Kaidou aktivně bojovat. To je jediné k čemu se radikální hnutí zavázalo. Zastavení palby a jednání s proamerickou vládou v Kábulu prý Talibánci ještě zváží.

Pokud bude dohoda schválena a podepsána bude to znamenat faktickou porážku Spojených států. Další světová supervelmoc v hornaté středoasijské zemi žalostně pohořela. A jako obvykle nedosáhla ničeho. Po nejdelší válce v amerických dějinách jsou výsledky skutečně žalostné. Současná kábulská vláda ovládá dnes více či méně kolem 56 % země, a to jen díky podpoře zahraničních armád.

I přes obrovské investice není Afghánská národní armáda (ANA) bojeschopná. Podle tabulek má mít ANA s policií a milicemi 320 000 mužů. Ve skutečnosti to může být jen polovina. Armáda trpí vysokou dezercí a velkým problémem jsou i „shadow soldiers“. To jsou vojáci, kteří nikdy neexistovali, ale zkorumpovaní velitelé za ně pobírali žold a vybavení, které často prodávali nepříteli. ANA také prý v bojích přichází o 30 vojáků denně. I přesto, že do afgánského letectva bylo za 17 let napumpováno 8 miliard dolarů (178 miliard Kč), letectvo není schopno plnit své povinnosti a jeho maximem je transport vojáků ve starých ruských vrtulnících. 

Pokud se skutečně Američané stáhnou, pád Kábulu a proamerického režimu je otázkou času. Již dnes je Kábul plný uprchlíků-bývalých úředníků z regionů, které ovládl Taliban a je vyhnal. Situace se bude jen zhoršovat. To, jak je situace režimu zoufalá dokazuje i to, že musel odložit kvůli útokům Talibanu prezidentské volby. Původně se měly konat v dubnu. Nyní je oficiální datum 20. června a většina pozorovatelů pochybuje, že se budou vůbec konat.

Pro Ameriku a Západ je ovšem účet za Afghánistán ještě daleko trpčí. Američané přišli o 2459 mužů a o další tisícovku vojáků přišli spojenci. Jen americké daňové poplatníky kampaň stála neuvěřitelných 1,07 bilionu dolarů. A výsledek? Afghánistán se vrací k režimu, který Američané před 17 lety svrhli. Jen je v ještě více zbědovaném stavu a stálo to život minimálně dalších 120 000 lidí. Navíc to Washington opět oslabuje na mezinárodní scéně. Nejen v Rusku, ale i v Číně a Pákistánu panuje škodolibá radost z americké blamáže.         

Nehezká blamáž to bude i pro politiky jiných zemí, kteří afghánské dobrodružství často až vazalsky a bezmyšlenkovitě podporovali. Stačí si vzpomenout na slova po tragických útocích na naše vojáky. Bojovalo se skutečně v Afghánistánu i o Prahu?  Vážně se tam zadržovali světoví teroristé, kterým Západ „nikdy neustoupí“? A co slova o tom, že spojence nikdy neopustíme? Mysleli na to, co budou říkat, když spojenci zatroubí na ústup bez toho, aby se o tom s námi obtěžoval poradit? Kde jsou silná vyjádření o vzteku a studu?

Jedna kapitola nejen v dějinách středoasijského Afghánistánu, ale i těch světových se uzavírá. Afghánistán potvrdil, že přízvisko „Hřbitov velmocí“ nemá bezdůvodně. Opět jedna z nich při pokusu o prosazení své vůle v něm pohořela. Bude to mít nepochybně i dopad na globální postavení USA. Je to v poslední době již druhý konflikt bez ohledu na následky na své spojence. Je nepochybné, že v případě dalších konfliktů budou případní místní „přátelé“ daleko více obezřetní při spolupráci s USA. Stejně tak bude i těžší získat zahraniční spojence pro podobná vojenské dobrodružství.  Jen budoucnost ukáže, jak moc je americká reputace prohrami z poslední doby otřesena.  

Témata:  USA,  Afghanistán,  armáda Afghanistán,  válka,  diplomacie