Bují nám pod nohama skrytý zabiják? Ve vodách ve Španělsku, Německu a Polsku našli dětskou obrnu

Jeho šíření probíhá prostřednictvím ústní cesty a rozmnožuje se v trávicím traktu, odkud je vylučován stolicí. Přestože se od té doby podařilo dosáhnout úžasného pokroku, současná situace ukazuje, že boj proti polioviru ještě zdaleka není u konce.

Od roku 1988 se počet případů poliomyelitidy snížil o více než 99 %. Nemoc je nyní endemická pouze ve dvou zemích – Pákistánu a Afghánistánu, kde virus nadále pravidelně koluje. Naproti tomu Evropa byla v roce 2002 prohlášena za region prostý polioviru.

Přesto v posledních měsících byly stopy polioviru nalezeny ve splaškových vodách ve Španělsku, Německu a Polsku, což vyvolalo znepokojení veřejného zdraví. Ačkoliv tyto nálezy neznamenají aktivní infekce, upozorňují na rizika plynoucí z nedostatečného očkování.

Přibližně jedna z 200 infekcí poliovirem vede k nevratnému ochrnutí, přičemž 5–10 % z těchto případů končí smrtí kvůli ochrnutí dýchacích svalů. Ve státech s nedostatečným očkováním může virus způsobit rozsáhlé epidemie, zatímco v dobře proočkovaných populacích je jeho dopad často omezen na asymptomatické infekce nebo zůstává detekovatelný pouze ve splaškových vodách. Právě proto jsou systémy sledování splašků klíčovým nástrojem v boji proti šíření infekčních nemocí.

Detekce polioviru ve splaškových vodách v Německu, Španělsku a Polsku ukázala na přítomnost vakcinačně odvozeného polioviru. Tento kmen vzniká, když oslabený virus z orální vakcíny koluje mezi nedostatečně proočkovanými skupinami a postupně získá schopnost způsobovat onemocnění. Přesto v těchto zemích nebyly hlášeny žádné případy paralytické poliomyelitidy, což naznačuje relativně silnou imunitní ochranu populace.

V roce 2023 byla proočkovanost jednoletých dětí proti poliomyelitidě v Evropě kolem 95 %, což je výrazně nad hranicí „kolektivní imunity“, která činí 80 %. Tato úroveň ochrany většinu populace chrání před závažnými projevy nemoci. Nicméně skupiny s oslabenou imunitou a nedostatečně očkovaní jedinci zůstávají zranitelní.

Orální polio vakcíny (OPV), přestože jsou klíčové pro eradikaci některých kmenů viru, mohou při nedostatečném očkování vyvolat mutace vedoucí k obnovení patogenity viru. Alternativou je inaktivovaná vakcína (IPV), která tyto rizika nepředstavuje, ale její podávání je nákladnější a logisticky složitější, což limituje její využití v chudších zemích.

Globální pokrok v eradikaci polia je ohrožen rostoucími humanitárními krizemi, konflikty, přírodními katastrofami a změnami klimatu, které narušují očkovací programy. Podle WHO má přibližně 30 % států očkovací pokrytí nižší než 80 %, přičemž v některých zemích je proočkovanost alarmujících 36 %. Taková situace představuje vysoké riziko návratu polioviru i tam, kde byl již téměř vymýcen.

Sledování splaškových vod zůstává jedním z klíčových nástrojů včasné detekce a prevence epidemií. Pandemie COVID-19 ukázala, že viry neuznávají hranice. Zajištění plošné a udržitelné imunizace je proto nejlepší obranou proti návratu poliomyelitidy.

Bez ohledu na dosažené úspěchy si globální komunita nemůže dovolit ztratit pozornost. Polio je připomínkou, že boj s infekčními nemocemi musí zůstat prioritou veřejného zdraví.

Témata:  nemoci,  WHO