Itálii to nestačilo. Chce opět pořádat olympiádu

Pro pravicovou vládu premiérky Giorgii Meloniové představovaly hry ideální příležitost k posílení mezinárodní prestiže a ukázku organizačních schopností. Meloniová uvedla, že Itálie světu předvedla obraz krásy a kompetence. Tento pozitivní dojem nyní otevírá debatu o možnosti uspořádat letní olympijské hry v letech 2036 nebo 2040 přímo v Římě.

Ministr sportu Andrea Abodi potvrdil, že myšlenka na letní olympiádu je snem, který v Itálii v tichosti sdílí mnoho lidí. Italská metropole přitom v roce 2016 svou kandidaturu na rok 2024 stáhla kvůli obavám z vysokého zadlužení. Podle šéfa organizačního výboru zimních her Giovanniho Malagò se však situace změnila a úspěch Milána a Cortiny může cestu pro Řím znovu otevřít.

Řím má podle Malagòa dvě zásadní výhody: unikátní historii olympijského města z roku 1960 a existující sportovní infrastrukturu v čele s Olympijským stadionem. K myšlence se připojil i prezident národního olympijského výboru Luciano Buonfiglio. Ten zdůraznil, že Itálie má v současnosti vysokou mezinárodní důvěryhodnost, což je základ pro silnou kandidaturu.

Téma se rychle stalo součástí domácí politické debaty a mohlo by výrazně ovlivnit i komunální volby v roce 2027. Starosta Říma Roberto Gualtieri vyjádřil připravenost se do projektu zapojit, protože hry by pomohly pokračovat v transformaci hlavního města. Podle něj by olympiáda mohla pomoci vyřešit i dlouhodobé problémy s dopravou a odpadem.

Zastánci kandidatury už nyní vykreslují působivé obrazy sportovních disciplín v historickém centru. Mluví se o veslování na Tibeře, šermu ve stínu Kolosea nebo o maratonském běhu končícím pod vítěznými oblouky. Objevují se však i návrhy na zapojení dalších měst, jako jsou Florencie či Benátky, o které usiluje například bývalý premiér Matteo Renzi.

Podle analytiků, jako je Leo Goretti z institutu Istituto Affari Internazionali, představuje olympiáda pro politické lídry ideální prostor pro propagaci. Pokud se akce podaří organizačně i sportovně, automaticky to upevňuje image vlády. Pro zemi, která o sobě často uvažuje jako o dysfunkční, byl hladký průběh zimních her důkazem, že zvládne i ty nejsložitější globální události.

Úspěch na zimních hrách byl pro Italy o to sladší, že ostře kontrastoval s neúspěchy národního fotbalového týmu. Ten chyběl na dvou posledních mistrovstvích světa a hrozí mu, že se nekvalifikuje ani na třetí. Olympiáda se tak stala novým symbolem italské sportovní síly a organizační efektivity.

Navzdory současné euforii však odborníci varují před riziky spojenými s astronomickými náklady. Otázky ohledně dlouhodobé návratnosti investic do infrastruktury se pravděpodobně brzy vrátí na stůl. Itálie bude v případě kandidatury čelit silné konkurenci ze strany rozvíjejících se ekonomik, které o pořádání her rovněž usilují.

I když zimní hry v Miláně a Cortině ukázaly, že Itálie dokáže ovládnout globální scénu, kandidatura na letní olympiádu bude mnohem těžší zkouškou. Zda se podaří přetavit současné sebevědomí v další úspěšný projekt, zůstává otázkou budoucích politických a ekonomických vyjednávání. Rozhodující bude, zda převáží národní prestiž nad obavami z finanční zátěže.

Témata:  Itálie,  olympiáda