Most mezi Východem a Západem. Gruzie nestojí před klíčovým rozhodnutím poprvé

Gruzie má dlouhou historii konfliktů a neklidu spojenou s mocenskými ambicemi svých větších sousedů, zejména Ruska. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se země vrhla na cestu k samostatnosti, ale vztahy s Ruskem byly po celou dobu napjaté. Konflikty v Jižní Osetii a Abcházii, které skončily de facto nezávislostí těchto oblastí za podpory Moskvy, byly klíčovými momenty, které přispěly k proruskému narativu v Gruzii.

Od počátku 21. století se však Gruzie pokusila více integrovat se do západních struktur. V roce 2008, po rusko-gruzínské válce o Jižní Osetii, podepsala Gruzie prozápadní dokumenty, včetně vstupu do programů NATO a rozvojových projektů s Evropskou unií.

Mnozí Gruzínci, zejména mladší generace a městská populace, se kloní k prozápadní orientaci. Vlády, které se po roce 2003 dostaly k moci, jako například ta pod vedením Micheila Saakašviliho, byly jasně zaměřeny na integraci s NATO a EU. Tento směr byl v roce 2014 potvrzen podpisem asociační dohody s EU, která Gruzii poskytla preferenční obchodní vztahy a podporu při implementaci reformních opatření.

Současná prezidentka Gruzie, Salome Zurabišviliová, a řada dalších vládních činitelů se také vyjadřují pro evropskou integraci a pro spolupráci s USA a NATO. Tento postoj je v souladu s názory velké části veřejnosti, která vnímá západní integraci jako cestu k větší bezpečnosti, stabilitě a ekonomickému rozvoji.

Ačkoli prozápadní směr převládá, existují i proruské tendence, které je třeba vzít v úvahu. Politické strany jako Sjednocená národní hnutí (UNM), která v minulosti hrála klíčovou roli v reformních procesech, a současná vládní strana Hlas Gruzie jsou často vnímány jako prozápadní a orientované na NATO. Na druhé straně však existují i strany a skupiny, které podporují bližší vztahy s Ruskem.

Vláda vedená bývalým premiérem Iraklim Garibašvilim, který stál v čele vládní strany Gruzínský sen, byla kritizována za příklon k Rusku, ačkoliv se snažil udržet rovnováhu mezi Západem a Ruskem. Tím vyvolával obavy u části gruzínské populace a západních partnerů, kteří se obávají, že Gruzie může být vtažena zpět do sféry vlivu Moskvy.

Ekonomická situace v Gruzii, s vysokou nezaměstnaností a výzvami v oblasti životní úrovně, má významný dopad na veřejné mínění. Zatímco mladší a vzdělanější generace, zejména v Tbilisi, usiluje o integraci s Evropskou unií, venkovské oblasti, které jsou méně připojené k moderním technologiím a ekonomikám, mohou mít větší sklony k proruským sentimentům. To je důsledkem tradičně silných vazeb na ruskou kulturu a ekonomiku, která má stále značný vliv v některých regionech.

Gruzie zůstává zemí, kde se střetávají prozápadní a proruské postoje. V politice se prozápadní směr obvykle prosazuje silněji, ale v některých částech společnosti a mezi politickými stranami, které mají pragmatické důvody, se proruské tendence stále projevují. Konečné rozhodnutí o budoucnosti Gruzie závisí na politických volbách, které budou formovat její vztahy s oběma velkými hráči – Západem a Ruskem – a na schopnosti této malé země najít svou vlastní cestu k bezpečnosti a prosperity v dynamickém geopolitickém prostředí.

Témata:  Gruzie