Německo v problémech! Bude pro něj příští krize drtivá?

Asi největší Německá tikající bomba je bankovní systém. Německý bankovní systém je poměrně neprůhledný a velké banky se často pouštěly do velmi riskantních a neprůhledných finančních dobrodružství. A problémové úvěry a operace se hromadily. Tvrdí se, že dnes jsou na tom německé banky hůře než italské, které byly dlouho černými ovcemi Evropy. V největších problémech se ocitla ta největší, Deutsche Bank, která prochází tvrdou restrukturací, při které přijde o práci asi 18 tisíc zaměstnanců.

V podobně nelehké situaci je i německý průmysl. Je jasné že ztrácí na obrátkách. Jeho tahounem byla a je především výroba automobilů. Ta nyní prochází vzhledem k omezení poptávky a přechodu na elektromobilitu, která není až tak založena na poptávce spotřebitelů jako spíše na tlaku politiků, složitou situaci. Začíná být jasné, že se bez obrovských obětí tento přechod neobejde, a masová nezaměstnanost se může stát německým problémem tak jako v 90. letech. Navíc na přechod na elektromobilitu není připraveno ani samotné Německo.

Co však sráží německý průmysl ještě více je nepovedená Energiewende tedy transformace německé energetiky na obnovitelné zdroje. Ukazuje se, že ty pro německý průmysl nejsou dostačující, a že přenosová síť je díky jejich výkyvům před kolapsem. Jen v červenci hrozil Německu třikrát blackout. Proti novým větrným turbínám se také čím dál tím více staví obyvatelstvo a jejich stavba téměř ustala. Na druhou stranu se stejně tvrdě aktivisté proti další těžbě uhlí a používání atomové energie, která má skončit v roce 2022.

Německo se tak dostalo do schizofrenní situace. Má nejdražší energii v Evropě, vyřazuje neskutečné množství energetických zdrojů, ale nové zdroje nezavádí. To má dopad nejen na německý průmysl, kterému to neúměrně prodražuje náklady, ale i na domácnosti, kde se stává účet za energie čím dál větším problémem. A může být i hůře! V roce 2025 bude chybět jen srdci německého průmyslu, Bavorsku výkon 4,5 gigawattu, tedy zhruba čtyři atomové reaktory. Odborníci již dnes tvrdí, že v takovém případě je tu i možnost plánovaných „přestávek“ v dodávkách energie.  

Nejvíce bolavým místem Německa je rozštěpení jeho politické scény. Zatímco ještě v roce 2008 politice dominovaly dvě tradiční politické strany tedy CDU/CSU a SPD, dnes již je situace daleko složitější. Eroze, která postupovala pomalu, se dostala do obrátek v roce 2015 spolu s uprchlickou krizí. Tak nejen politickou scénu, ale i Němce a Německo osudově rozdělila.

Opět se projevilo to, že Východní Německo se ani zdaleka do „pokrokového“ Západu neintegrovalo a v zemi jsou stále propastné rozdílí mezi oběma Německy. Lidovci kancléřky Angely Merkelové platí nejen za její dlouhou vládu, ale především až přílišný odklon do středu ba do leva. Ten nesl straně dlouho velké politické výhody a vítězství, ale stejně jako kancléřka se Němcům dnes již zdá překonaný ba na obtíž.

Strana se se stala nemotorným mastodontem, který není schopen rychlé reakce, a ani nová předsedkyně strany Annegret Krampová-Karrenbauerová, známá jako AKK, zatím nepřesvědčila že by byla cestou z krize strany. Ostatně na sjezdu strany už nabídla svoji pozici. To zatím ještě straníky nebylo přijato, ale je jasné, že její pozice právě silná není.

V ještě horší situaci je SPD. Sociální demokraté za účast ve velké koalici platí krvavou daň. Konkurent CDU/CSU se propadl v preferencích až na třetí nebo dokonce čtvrté místo. SPD se nyní pokouší o velký levicový obrat. Nové levicově radikální duo předsedů, Saskia Eskenová a Norbert Walter-Borjans, chce změnu v koaliční smlouvě. Více na sociální politiku, více na ekologii, vyšší minimální mzdu. Kde na to vzít? Skončit s politikou nulových schodků. To bude pro Merkelovou jen těžko překonatelný bod. Ve hře tak bude i její odchod a předčasné volby.

Na scéně se ovšem objevili i nový hráči. V první řadě jsou to Zelení a Die Linke (Levice). Zelení, se díky impotenci a posunu SPD do středu a prosazování ekologické agendy. jsou nyní druhou nejsilnější stranou Německa. Jejich sebevědomí vzrostlo natolik, že už chystají vlastního kandidáta na kancléře. Postkomunistická levice se etablovala nejen v zemích bývalé NDR, ale podařilo se ji chytit i na západě země. Často se spekuluje, že po volbách se právě z těchto levicových tří stran by mohla vzniknout nová koalice. Jak by takové vládnutí vypadalo, a co by to znamenalo pro Evropu si lze jen těžko představit.

Posledním novým hráčem na německém politickém hřišti je AfD. Strana vznikla jako konzervativnější a eurorealistické alternativa CDU/CSU. Později však začali přibývat radikálové a ze strany konzervativní se stala strana čistě protestní, které dodala vítr do plachet migrační krize. Dnes je AfD třetí nejsilnější silou v zemi, se kterou ovšem svorně jako s ultrapravicí odmítají všichni spolupracovat. Je ovšem jen otázkou času, kdy bude tento sanitární kordón prolomen. Strana, která dokáže v zemských volbách atakovat čtvrtinu všech hlasů, a za sebou nechává tradiční partaje brzy někoho zláká ke koalici.

Situace v Německu se začíná zamotávat a my bychom ji měli bedlivě sledovat. Německo je nejen náš největší obchodní partner, ale také do značné míry ovlivňuje politiku a směřování EU. Pokud Německo oslabí bude to znamenat i změnu silových poměrů v Evropě. To bude nejen velkou neznámou, ale i velkou příležitost. S omezením pozice Berlína se může v Bruselu prosadit více pohledů na směřování Unie. Na druhou stranu až přílišné oslabení Německa by mohlo být pro celý kontinent velmi nebezpečné. Jak je zřejmé, nastávající krize jsou pro Německo neznámé vody, do kterých vplouvá bez jasného kapitána a s rozhádanou posádkou.  

Témata:  Německo,  Angela Merkelová,  AfD ,  Sociálnědemokratická strana Německa (SPD),  Konzervativní unie CDU/CSU