"Ukrajinští civilisté by měli mít i jinou možnost, než jenom odejít do Ruska. A nikdo by při cestě do bezpečí neměl být donucen podstoupit násilný proces prověrky," uvedl výzkumník při HRW a jeden ze spoluautorů zprávy Belkis Wille.

Organizace hovořila s 54 lidmi, kteří museli odejít do Ruska, podstoupili filtraci, podporovali Ukrajince v odchodu z Ruska nebo mají rodinné příslušníky či přátele, kteří byli na ruské území nuceně vysídleni. Většina z nich utekla z oblasti Mariupolu, jihoukrajinského přístavu takřka srovnaného se zemí při tvrdé jarní bitvě. Několik dotazovaných bylo z Charkovské oblasti na severovýchodě Ukrajiny. Svá svědectví HRW poskytly také desítky civilistů z Mariupolu a okolí, kterým se podařilo z bojiště utéct na Ukrajinou kontrolovaná území.

Ruská vláda na dotazy HRW ohledně získaných zjištění za téměř dva měsíce neodpověděla.

Obyvatelé Mariupolu, kteří si dokázali z obléhaného města zajistit vlastní dopravu, měli podle HRW šanci utéct na Ukrajinou kontrolované území. Ti, kteří byli odkázáni na Ruskem zajištěný transport, ale takové štěstí často neměli. Některým civilistům ruští činitelé řekli, že musí na Ruskem okupovaných územích zůstat, nebo se přesídlit do Ruska.

"Neměli jsme na výběr, neměli jsme žádnou možnost se (na Kyjevem kontrolované území) dostat," uvádí žena, kterou ruské úřady přesídlily z Mariupolu. Podle dalších vojáci na ruských kontrolních stanovištích utíkajícím Ukrajincům nařídili, aby pokračovali do Ruska nebo do proruské samozvané Doněcké lidové republiky (DNR).

Při filtračním procesu, který musely podstoupit tisíce obyvatel Mariupolu, ruské nebo proruské úřady obvykle shromáždily biometrické údaje o civilistech včetně otisků prstů, pořídily fotografie obličeje, provedly osobní prohlídku a prohledaly osobní věci i telefony. Ptaly se i na politické názory.

Jeden muž z Mariupolu uvedl, že společně s desítkami dalších obyvatel města zůstal dva týdny ve vesnické škole ve špíně, než se na ně dostala řada u filtrace. Mnoho lidí podle něj onemocnělo a měli obavy z toho, co je čeká. "Cítili jsme se jako rukojmí," řekl.

Obyvatelé některých vesnic a měst na východě Charkovské oblasti byli také násilně převezeni do Ruska, se kterým oblast hraničí. "Žil jsi pod námi a pokud přijde ukrajinská armáda, potrestá tě," řekli podle jeho výpovědi ruští vojáci 70letému muži z vesnice Ruska Lozova severně od Charkova. "Popraví tě," říkali mu Rusové. Zatímco on se zastrašit nenechal, stovky rodin raději odešly za hranice.

Někteří lidé HRW řekli, že do Ruska odešli dobrovolně, většinou ve snaze dostat se snazší cestou do zemí Evropské unie. Ti, kteří měli přístup k internetovému připojení a sociálním sítím, se často spojili s aktivisty, kteří jim z Ruska pomohli utéct skrze Estonsko, Lotyšsko nebo Gruzii, ačkoliv u sebe neměli dokumenty.