Trumpův nečekaný tah s Putinem vyrazil Evropě dech. Hegseth dnes úplně obrátil

Evropská unie a Velká Británie zůstaly v této diplomatické hře pouze v roli diváků. Jak se ukázalo, Trumpova administrativa nevidí Evropu jako klíčového hráče a neobtěžovala se ji do svých plánů zasvětit. Oslabení transatlantické aliance, která od roku 1945 zajišťovala evropskou bezpečnost, tak dosáhlo nové úrovně.

Den před telefonátem s Putinem vyjádřil německý kancléř Olaf Scholz přesvědčení, že Spojené státy i pod Trumpovým vedením zůstanou věrným podporovatelem Ukrajiny. V rozhovoru pro Politico uvedl, že „můžeme doufat a předpokládat, že USA budou Ukrajinu i nadále podporovat.“ Následné události však ukázaly, že tato naděje byla zcela lichá.

Trumpův viceprezident J. D. Vance přitom jen den před telefonátem s Putinem jednal s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen v Paříži. Ani jí však neprozradil nic o tom, že Spojené státy míří k radikálnímu obratu ve své podpoře Ukrajiny. Stejně tak britský premiér Keir Starmer, který se snažil udržet úzké vztahy s novou americkou administrativou, byl ponechán v nejistotě.

Podle zdrojů z britské vlády dostal Londýn jen krátkou výstrahu den předem, že se chystá „zásadní zásah“ do situace na Ukrajině, ale žádné detaily nebyly sděleny. Ministerstvo obrany Spojeného království se o Trumpově kroku dozvědělo až během tiskové konference NATO v Bruselu. Britský ministr obrany John Healey pak strávil celý večer na britské ambasádě, kde se snažil vypracovat reakci na americký tah.

Ministr zahraničí Jan Lipavský pro Politico uvedl: „Válka probíhá v Evropě, takže podmínky příměří se nás dotknou okamžitě. Evropa nemůže být pouhým divákem.“

Jenže pro Trumpa a Putina Evropa divákem být může – a zřejmě i bude. Evropské státy v posledních třech letech vynaložily obrovské finanční i materiální prostředky na podporu Ukrajiny, přičemž jejich celková pomoc dosáhla 241 miliard eur, zatímco americká podpora činila 119 miliard eur. Kromě toho se Evropa musela vypořádat s rostoucími cenami energií a miliony uprchlíků.

Trumpovo rozhodnutí však ukazuje, že Spojené státy už nechtějí hrát roli garanta evropské bezpečnosti. Jak upozorňuje analytik Chatham House Keir Giles, „s tím, jak se americký bezpečnostní deštník stahuje, otázkou není, zda Rusko půjde dál, ale kdy a kam.“

Zatímco Trump zjevně naznačil ochotu učinit Rusku ústupky, jeho ministr obrany Pete Hegseth se na čtvrtečním jednání NATO v Bruselu snažil evropské spojence uklidnit. Připomněl, že „Putin je agresor“ – což je tón, který v Trumpově oznámení zcela chyběl.

Za zavřenými dveřmi pak Hegseth podle jednoho z přítomných evropských představitelů vyjádřil svůj postoj ještě jasněji: „Víme, kdo jsou ti hodní, víme, kdo jsou ti zlí.“

Přesto je zřejmé, že Evropa čelí nové realitě. Spojené státy pod Trumpovým vedením už nejsou spolehlivým partnerem, kterým bývaly. Evropští lídři nyní stojí před zásadní otázkou: Jak zajistit vlastní bezpečnost v době, kdy se jejich tradiční spojenec otáčí zády?

Témata:  Donald Trump,  Vladimír Putin