Od začátku invaze na Ukrajinu se podle Petráše ukázaly jako jasně mylné minimálně čtyři strategické plánovací předpoklady ruského vedení. Těmi podle Petráše byly za prvé rychlý pád ukrajinské vlády a její emigrace do zahraničí, včetně prezidenta Zelenského, neschopnost ukrajinské armády organizovaně reagovat na vojenskou intervenci, nespokojenost ukrajinského obyvatelstva s aktuální politickou a ekonomickou situací a z toho vyplývající podpora ruské vojenské intervenci vedoucí k odstranění ukrajinské vlády a za čtvrté rozdělený a nejistý Západ, který bude reagovat na ruskou invazi podobně jako na anexi Krymu v roce 2014.

Podle Petráše tak selhal původní strategický plán, tedy blesková akce založená na několika směrech vedoucí k dobytí hlavního města a dalších strategicky významných měst v severní a jihovýchodní části Ukrajiny a získání plné vojenské kontroly nad centrální a východní části země. "Důvodem byly nejenom chybné vstupní strategické předpoklady, ale kupodivu i zásadní nedostatky ve schopnostech na straně ruské armády," uvedl Petráš. Nedostatky v ruské armádě spatřuje především v systému velení, nedostatečné logistické podpoře nasazených jednotek, poměrně značným technickým problémům použité vojenské techniky a zbraňových systémů a také v morálním stavu ruských jednotek a jejich celkové frustraci.

"Všechny tyto faktory způsobily, že se ruské invazní jednotky dostaly v severní části Ukrajiny, a především při obléhání Kyjeva do situace, která ve svém důsledku vedla k nutnosti změnit původní strategický záměr. Hlavní úsilí ruské armády tak bylo přesunuto směrem k Donbasu, což bylo kremelským vedením anoncováno jako zahájení druhé fáze operace," uvedl Petráš.

Vše podle něj nasvědčuje tomu, že klíčovým strategickým cílem nové fáze ruského snažení bylo a nadále je ovládnutí východní a jihovýchodní části Ukrajiny, tedy území nacházející se na linii mezi Charkovem, Mariupolem a Oděsou, zahrnující i oblast Donbasu s proruskými separatistickými republikami. "Otázkou zůstává, zda je strategickým cílem stávající operace i vytvoření předmostí k případné intervenci do Podněstří. Za dané situace je ale patrné, že k takovémuto kroku nemá ruská armáda dostatečný potenciál vojenských sil a prostředků," uvedl expert.

Klíčové pro další vývoj konfliktu v uvedené oblasti podle něj je dobytí Mariupolu a získání plné vojenské kontroly nad tímto městem. Nicméně i zde byl původní záměr podle Petráše naplněn jen částečně. "Přestože Mariupol, a především pak oblast oceláren Azovstal, jako poslední bašta obránců, byly dobyty, nelze v žádném případě hovořit o tom, že by ruské jednotky převzaly plnou vojenskou kontrolu nad získaným územím. Vojenské dobytí oblasti totiž ještě neznamená převzetí vojenské kontroly. V oblasti se i nadále nacházejí skupiny ukrajinských obránců, a to i z řad jednotky Azov, které budou i nadále bojovat proti ruským jednotkám, a ztěžovat tak průběh plánované operace," míní Petráš.

Po třech měsících války na Ukrajině je tudíž podle něj více než evidentní, že se původní plánovaná ruská blesková akce transformuje spíše do opotřebovávací války s prvky partizánského konfliktu.