Západonilská horečka v Itálii dál zabíjí. Od řady jiných nemocí se výrazně liší

Západonilský virus (WNV) je arbovirus, což znamená, že je přenášen hmyzem. Hlavním přenašečem jsou komáři, především ti z rodu Culex, kteří se v Evropě běžně vyskytují. Samotný virus cirkuluje v přírodě především mezi komáry a ptáky.

Ptáci jsou považováni za rezervoár viru, protože ho přenášejí na velké vzdálenosti a mohou nakazit komáry, kteří se na nich živí. Ti ho poté přenesou na lidi nebo koně. Lidé ani koně nejsou pro další šíření viru důležití, jelikož se virus v jejich krvi nevyskytuje v takové koncentraci, aby je mohl komár dále přenést na další jedince.

Většina lidí, kteří se nakazí západonilským virem, nemá žádné příznaky nebo má jen velmi mírné. Mezi tyto mírné příznaky patří horečka, bolesti hlavy, svalů, kloubů a únava. Někdy se objeví i vyrážka nebo otok mízních uzlin. Tyto příznaky obvykle trvají několik dní až týdnů.

U menší části infikovaných, zejména u starších osob nebo osob s oslabenou imunitou, se mohou vyvinout vážné komplikace. Mezi ně patří zánět mozku (encefalitida) nebo mozkových blan (meningitida). Tyto stavy mohou vést k trvalému poškození nervového systému nebo dokonce ke smrti. 

V současné době neexistuje specifická léčba ani vakcína proti západonilské horečce. Lékaři se zaměřují na léčbu příznaků a podporu imunitního systému. V závažných případech je nutná hospitalizace a intenzivní péče, například podávání tekutin intravenózně nebo podpůrná léčba dýchání.

Prevence je tedy klíčová. Nejúčinnější způsob ochrany spočívá v zamezení kontaktu s komáry. Doporučuje se používat repelenty, nosit dlouhé rukávy a nohavice, a to hlavně za soumraku a úsvitu, kdy jsou komáři nejaktivnější. Je také vhodné odstranit stojaté vody v okolí bydliště, protože se v nich komáři líhnou.

Šíření viru v Evropě souvisí s klimatickými změnami a teplejšími léty, která vytvářejí ideální podmínky pro množení komárů. Během posledních let byly zaznamenány epidemie v několika evropských zemích, včetně Itálie, Řecka, Maďarska, Rumunska a Srbska.

V České republice se virus objevuje jen sporadicky a riziko nákazy je zatím poměrně nízké, nicméně s postupným oteplováním a cestováním se toto riziko může zvyšovat. Proto je důležité mít o této nemoci povědomí a dodržovat preventivní opatření.

Vysoký podíl bezpříznakových infekcí (odhaduje se až 80 %) a nedostatečné hlášení mírných horečnatých onemocnění totiž naznačují, že skutečný výskyt a geografické rozšíření WNV jsou pravděpodobně výrazně podhodnoceny údaji ze sledování zaměřených na symptomatické případy.

To znamená větší, nevyčíslenou zátěž infekcí v populaci a potíže s přesným posouzením rizika na úrovni komunity a imunity. Pokud je většina infekcí tichá, kampaně na zvýšení povědomí veřejnosti nemusí plně zachytit rozsáhlou povahu viru. Znamená to také, že úroveň kolektivní imunity může být vyšší, než se předpokládá, ale naopak potenciál pro rozsáhlý přenos v náchylné populaci (ti, kteří nebyli vystaveni) je také větší, pokud virus cirkuluje tiše.

Přesné posouzení rizika pro konkrétní komunity se stává náročným. Bez spolehlivých studií pracují orgány veřejného zdraví s neúplnými údaji o skutečném rozsahu cirkulace viru, což může vést k nesprávnému přidělování zdrojů nebo podcenění potenciálu budoucích epidemií. To také znamená, že dopad na systémy zdravotní péče, ačkoli je viditelný pouze u závažných případů, je postaven na mnohem větší, neviditelné základně infekcí. 

Vzorec šíření WNV, od jeho endemického původu v Africe až po jeho objev a rychlou expanzi na nové kontinenty, jako je Severní Amerika, zdůrazňuje jeho schopnost globálního šíření, často usnadněného vektory a populacemi stěhovavých ptáků. Epidemie v New Yorku v roce 1999 znamenala kritický milník, demonstrující schopnost viru usadit se v nových, hustě osídlených oblastech s významným dopadem na veřejné zdraví.

Témata:  Západonilská horečka,  komáři