Nejjedovatější pavouk v Česku se šíří. Představuje nebezpečí?

Rozhovor se zoologem Milanem Řezáčem se pochopitelně dotkl toho nejaktuálnějšího tématu. Nejjedovatější pavouk v Česku zápřednice jedovatá v poslední době rozšířila území svého výskytu. V Doksech dokonce radnice vyzvala obyvatele k zabíjení nalezených exemplářů.

Výskyt zápřednice jedovaté je v současné době častější, nicméně zvíře zde bylo i před léty a častější výskyt neznamená větší riziko pro lidi. Milan Řezáč zdůraznil, že většina pavouků disponuje jedem, nicméně málokterý útočí na člověka, protože většina našich pavouků neprokousne lidskou pokožku.

Zápřednice jedovatá je v Česku poměrně velký pavouk, proto je schopná lidskou kůži prokousnout a jeho kousnutí může mít projevy na lidské zdraví. Jed ale nezpůsobuje žádné velké zdravotní problémy, bolest po kousnutí se dá srovnat s bodnutím vosy nebo včely. Reakce každého člověka je ale velice individuální. Vážné problémy jsou podle Řezáče velice nepravděpodobné, člověk může ale vykazovat například alergickou reakci na nějakou složku v jedu.

Kousnutí zápřednice jedovaté není třeba nijak zvlášť ošetřovat, podle Řezáče pomůže chlazení místa, lékaři mohou předepsat doplňky, ale vzhledem k vážnosti je nejdůležitější přetrpět nekomfortní situaci.

Probírali se i jiné druhy pavouků, konkrétně například , jehož kousnutí je nebezpečnější. Normální člověk se s ním ale prakticky nemůže setkat, protože žije hluboko v norách. Dále například slíďák tatarský, kterého můžeme potkat na Moravě, jeho jed je ale slabší i když je poměrně velký.

Protože pavouci podle Řezáče rozeznávají člověka jen jako velký objekt, přímo na něj neútočí, nicméně pokud dojde ke kontaktu, neváhají útočit, například pokud se cítí v ohrožení. Pavouci mají stejné smysly jako všichni ostatní, ačkoliv vnímají rozdílným způsobem.

Milan Řezáč je sám objevitelem několika druhů pavouků, jedním z těch zajímavých je například šestiočka sadistická, který má velice netradiční formu rozmnožování.

Moderátorka Marcela Škábová se ptala i na to, jak se zbavit pavouků v domácnosti. První věcí je udržovat čistotu a zneškodňovat pavučiny, pavouky fyzicky vynášet ven. Zamezit jejich přístupu je ale prakticky nemožné. Většina pavouků v domácnostech se adaptovala na tento druh života a v přírodě je prakticky nenajdeme.

Když vynášíte pavouky z domu, může se stát, že mu poškodíme končetinu, mladí pavouci jsou schopni do určité míry si nohy regenerovat, v dospělosti už ale neregenerují. Pavouci mají celou další řadu fascinujících vlastností, které občas překvapí i zkušené zoology.

Dále se diskuze stočila na pavoučí vlákna, která by mohla v mnohém pomoci průmyslové výrobě. Pavoučí vlákno je jeden z nejpevnějších materiálů. Vlákno je tvořeno více komponenty, které umožňují vláknu udržet si velkou pevnost i elastičnost.

Proces tvorby sítě je velice složitý, množství vlákna se odvíjí od množství kapaliny ve snovací žláze. Z průměrného pavouka lze dostat i kilometr a půl vlákna. Existuje kolem 50 tisíc druhů pavouků, díky tomu existuje i ohromné množství druhů sítí. Za nejkvalitnější je považována sít křižáka darwinova, který si staví ohromné sítě.

Na závěr se hovořilo o tom, který pavouk je nejnebezpečnější ze všech. Podle Řezáče nelze zcela určit, který je nejnebezpečnější, nicméně byl zmíněn australský pavouk atrax. Podle pana doktora není třeba mít z pavouků strach, jedná se o užitečné tvory, které bychom se měli naučit mít rádi.

Témata:  pavouci