reklama

"Strategické partnerství s Čínou můžeme deklarovat, ale nemůžeme ho naplnit. Mezi tak vzájemně si nerovnými partnery nemůže strategické partnerství být," uvedl v pořadu Pro a proti politolog Michael Romancov. "To, co vláda udělala, nahrává interpretaci, že jsme se vůči Číně zachovali servilně," dodal.

Prezident institutu Nové hedvábné stezky a bývalý ministr zahraničí Jan Kohout ale tvrdí, že pro Čínu strategickým partnerem jsme. "Trest pro Jurečku není vynucování si loajality. Jde o respekt k partnerovi," domnívá se.

"Je vyjádřením zájmu spolu víc komunikovat a hledat snahu se dohodnout. Pokud někdo přijme dalajlámu, je to porušení jednotné zahraniční politiky, po které se celou dobu volalo," dodal.

Jednání s čínským partnerem podle něj trvá dva až tři roky. "Jsou podepsaná memoranda, to nejsou ještě dohody. Na základě memorand by měly být dohody uzavřené a investice k nám přijdou. Čína není země, která by spěchala. Čína má dlouhodobé vize," doplnil.

Romancov ale tvrdí, že podle ekonomů u nás neproběhly investice, spíše akvizice, tedy nákup nemovitostí. "Otázka je, jak na tom ČR vydělala, zejména pokud jde o tvorbu pracovních míst. Prezident Zeman často po skončení nějaké své návštěvy hovoří o úžasných příležitostech. Ale když se pak podíváme na realitu, často vidíme podstatně skromnější výsledky," varuje.

Podle Kohouta se ale Brusel pomalu stává Moskvou. "Doufám, že Brusel bude schvalovat stále méně věcí, nikoli více. Brusel se stává druhou Moskvou," řekl Českému rozhlasu.

"Brusel má k druhé Moskvě hodně daleko. Rozlohou, architekturou i způsobem rozhodování," oponuje Romancov.