Nezaměstnanost: Skrytý strašák moderní společnosti

Jedním z palčivých problémů Evropy je nezaměstnanost mladých do 25 let, která v roce 2013 dosahovala dokonce hodnoty 24,4 %. Od té doby jejich podíl klesl na 18,9 % k druhému čtvrtletí 2016. K tomuto poklesu přispěla i opatření navržená Evropskou komisí, byť na snížení počtu nezaměstnaných měly vliv i jiné faktory.

Opatření Komise, jejichž vykonávání spočívá na bedrech jednotlivých členských států, zároveň nedosahují kýžených, nutno dodat ambiciózních, cílů. Podle nedávno zveřejněné studie mezery tkví především v přístupu členských zemí, jimž při provádění této politiky schází systematičnost.

Hlavním nástrojem pro snížení nezaměstnanosti mladých je program „Záruka pro mladé lidi“, jehož cílem je, aby každý mladý člověk do 25 let obdržel do čtyř měsíců po ukončení vzdělání nabídku kvalitního zaměstnaní, dalšího vzdělávání, učňovského místa či stáže. Unie k dosažení tohoto cíle přispívá pouze ve státech eurozóny 22 miliardami eur ročně. Finanční prostředky však čerpají všechny členské státy, včetně Česka, kde v roce 2016 průměrný podíl nezaměstnaných mladých činil 10,9 %.

Jejich celková výše nicméně není známa. Ve srovnání s finanční ztrátou, která Unii vzniká v důsledku nezaměstnanosti mladých se však jedná o násobně nižší částku. Mladí nezaměstnaní dle odhadů stojí EU ročně mezi 150-163 miliardami eur. Další finance určené pro boj s nezaměstnaností mladých mohou členské státy čerpat z Inciativy na podporu zaměstnanost mladých, kde byly prostředky navýšeny z původních 6,4 na 8,4 miliardy eur.

I když program zaznamenává své úspěchy, v případě zkoumaných zemí (Irsko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Portugalsko a Slovensko) procedurou v letech 2014-2105 úspěšně prošlo 58 % až 99 % registrovaných, členské státy nejsou schopny vytěžit jeho potenciál. Setkáváme se navíc s obtížemi, které komplikují vyhodnocování úspěšnosti prováděných opatření. Státům je například vytýkán nesystematický přístup.

Opatření jsou prováděna bez analýz, a to jak už na straně nezaměstnaných či vzhledem k pracovnímu trhu, nýbrž používají pouze obecné statistické údaje často postrádající relevantní data. V důsledku toho, státy nedokáží dostatečně zapojit do projektu cílovou skupinu či propojit schopnosti účastníků s potřebami pracovního trhu v příslušné oblasti. Pomoc se navíc často nedostává těm, kdo by ji nejvíce potřebovali.

Rovněž se ukázalo, že členské země mají tendenci nahrazovat finančními prostředky z EU své výdaje z národních rozpočtů. Za nedostatečnou byla označena i spolupráce s místními organizacemi působícími v této oblasti, které si navíc v některých případech stěžovaly na neprůhlednost procedur.

Problémy s vyhodnocováním úspěšnosti prováděných opatření pak vznikají například v neschopnosti zvláště některých zemí získat zpětnou vazbu od účastníků programu, neexistence definice „kvalitního zaměstnání“ či v nejednotném postupu členských zemí a dodávání rozličných dat.

V zajištění jednotného postupu a srovnatelnosti dat by měla pomoci i Komise, nutno ovšem poznamenat, že ta sice doporučení jak postupovat vydala, členské státy je ovšem mnohdy nerespektovaly, aniž by udaly důvody. Na Komisi spočívá i obvinění, že členským zemím neposkytla dostatečný čas na přípravu či že cíle, které vytyčila jsou nereálné. Pokud by cíle byly definovány skromněji, mohlo by to zemím EU pomocí k lepšímu zaměření prováděných opatření.

Témata:  EU,  Evropská komise (EK),  sociální politika,  nezaměstnanost,  firmy