Místa Čechům zapovězená: Na tisíce kilometrů čtverečních mají lidé zakázaný vstup. Co skrývají?

Rozloha Česko republiky je 78 866 kilometrů čtverečních. Pomineme-li zhruba dvě procenta povrchu, které tvoří vodní plochy, zbývá nám 77 289 kilometrů čtverečních suché půdy. Ne na každé místo se ale můžeme podívat, některá z nich jsou přístupná pouze se speciálním povolením. A na jiná se nepodíváme vůbec.

Jedno z takových míst se podle projektu Česko v datech nachází poblíž česko-polských hranic kousek od Hradce Králové. Jde o skalní města Broumovského výběžku, na které neurčuje přístup žádný zákon či nařízení, ale příroda. Pro lidskou nohu jsou totiž prakticky nepřístupná.

Jiná místa jsou sice přístupná, ale stejně tak zapovězená. Největší nepřístupné plochy zabírají probíhající nebo již ukončené těžby, které dohromady zabírají plochu necelých 1 259 kilometrů čtverečních. Následují vojenské objekty a újezdy, které zabírají území o rozloze 823 kilometrů čtverečních. Dalších 197 kilometrů čtverečních tvoří I. zóny národních parků, a všechna tato místa jsou pro Čechy i zahraniční turisty prakticky nepřístupná.

V případě vojenských újezdů je situace v dnešní době jiná, než dříve. V minulosti jich na našem území bylo více, než nyní, přičemž první se na území někdejšího Československa objevil v roce 1927 jihozápadně od Prahy. Byl známý jako Brdy nebo Jince a zrušen byl až na konci roku 2015. Oblasti, do kterých byl vstup přísně zakázán, nyní slouží turistům.

Ve stejné době vznikl i vojenský újezd Dědice (Březina) nedaleko Vyškova, k němuž byl v minulosti zřízen ještě výcvikový prostor SS v prostoru zasahujícím od soutoku Vltavy se Sázavou k Benešovu a k Sedlčanům. Zabíral plochu přes 500 kilometrů čtverečních a vystěhovat se z něj muselo přes 30 tisíc lidí.

V průběhu války a po ní vznikaly další a další újezdy, z nichž většina byla později zrušena. Na seznam nepřístupných území ale dříve patřilo také hraniční pásmo podél hranic se západním Německem a Rakouskem, které při šířce od 4 do 10 kilometrů postupně zabralo 1,5 % rozlohy tehdejší ČSSR, tedy asi 1 918,5 kilometrů čtverečních.

Dnes zbyla na našem území pouze čtveřice vojenských újezdů, která dohromady zabírá 823 kilometrů čtverečních, tedy asi 1 % rozlohy státu. Největším z nich je podle projektu Česko v datech vojenský újezd Hradiště na Karlovarsku (přes 227 kilometrů čtverečních), nejmenší naopak Březina na Vyškovsku (150 kilometrů čtverečních).

Dalším zapovězeným prostorem jsou doly, lomy a prostory pro skladování nerostných surovin. Těch se v Česku nachází 974 a dohromady zabírají necelých 1 259 kilometrů čtverečních. Pro představu jde o plochu velkou jako 177 tisíc fotbalových hřišť.

Největší plochu zabírají areály černouhelných a hnědouhelných dolů, konkrétně dobývací prostory v Moravskoslezském kraji s více než 548 kilometry čtverečními. Dalších 238 kilometrů čtverečních zabírají dobývací prostory v Ústeckém kraji a v kraji Karlovarském se nachází 69 kilometrů čtverečních těchto ploch.

Třetím místem, na které se lidé nepodívají, jsou jsou 4 národní parky, 26 chráněných krajinných oblastí, 107 národních přírodních rezervací, 809 přírodních rezervací, 120 národních přírodních památek a 1 542 přírodních památek. Ty zabírají dohromady 13 638 kilometrů čtverečních, tedy zhruba 17,3 % rozlohy státu.

V tomto případě ale nejde o území zcela zapovězená. Velká část z nich je přístupná a omezený pohyb je pouze na některých částech. Největším národním parkem na našem území je Šumava, která zabírá přes 690 kilometrů čtverečních. Krkonošský NP má rozlohu přes 360 kilometrů čtverečních, České Švýcarsko zabírá 79 kilometrů čtverečních a Podyjí 63 kilometrů čtverečních.

Skutečně nepřístupné jsou ale pouze I. zóny, chránící nejvýznamnější přírodní lokality. Ty dohromady zabírají přes 196 kilometrů čtverečních, tedy oblast velkou zhruba jako Ostrava. Pokud by se na tato místa chtěl člověk podívat, musel by mít, stejně jako v případě výše zmíněných míst, povolení ke vstupu, případně být zaměstnancem, který má do oblastí přístup v rámci výkonu svého povolání.

Témata:  Česká republika