Česko neplní závazky NATO. Spojencům leze na nervy

Podle vyjádření ministra zahraničí Petra Macinky, který mluvil s novináři ve Washingtonu, byl předchozí návrh plný podvodů a bylo nutné jej opravit. Škrty se nedotkly pouze obrany, ale byly prezentovány jako nezbytný krok k záchraně financování zdravotnictví a sociálního systému. Macinka zdůraznil, že bez těchto úprav by stát nemohl zajistit základní veřejné služby.

Tento krok však v praxi znamená, že Česko na čistě vojenské výdaje vyčlení pouze 1,8 procenta HDP. Tím se země propadá pod dvouprocentní hranici, kterou přitom loni po více než deseti letech splnily všechny členské státy NATO. Ministr Macinka sice tvrdí, že to nemá nic společného s pozicí země v Alianci a že byl ujištěn o konečném dosažení dvou procent, diplomaté jsou však skeptičtí.

Zdroje z prostředí Aliance naznačují, že šéf NATO Mark Rutte nebude chtít tento postup akceptovat, aby nedal Donaldu Trumpovi záminku k útokům na celou organizaci. Trumpova administrativa od svého návratu k moci vyvíjí na evropské partnery silný tlak, aby převzali větší zodpovědnost za svou bezpečnost. USA se totiž stále více orientují na Indo-Pacifik a západní polokouli.

V loňském roce se navíc spojenci dohodli na ambiciózním plánu zvýšit výdaje na obranu až na 5 procent HDP do roku 2035, z čehož 3,5 procenta mají tvořit přímé vojenské investice. Postup Prahy, která jde opačným směrem, vyvolává nelibost i u ostatních evropských vlád. Ty se rovněž potýkají s těžkými volbami mezi zbrojením a sociálními výdaji, ale závazky se snaží plnit.

Česká vláda se pokouší v rozpočtových tabulkách udržet číslo nad dvěma procenty pomocí kreativního účetnictví. Do obranných výdajů započítává například 1,2 miliardy eur z jiných resortů, včetně ministerstva dopravy. Součástí vojenských výdajů se tak má stát i dostavba dálnice D11 k polským hranicím, což je infrastruktura, která se běžně za čistě armádní výdaj nepovažuje.

Podobné pokusy o „účetní gymnastiku“ nejsou v NATO novinkou, ale málokdy procházejí bez odezvy. Itálie se loni pokusila do svých závazků zahrnout stavbu mostu na Sicílii, ale po kritice ze strany Spojených států od tohoto záměru ustoupila. V českém případě odborníci poukazují na to, že za škrty stojí snaha prioritizovat sociální dávky a také ideologické nastavení části koalice.

Podle politoložky Petry Guasti z Univerzity Karlovy hraje roli i fakt, že ministerstvo obrany ovládá strana SPD, která se k NATO staví odmítavě. I když je Andrej Babiš někdy označován za „českého Donalda Trumpa“, podle odborníků mu tato nálepka u amerického prezidenta nepomůže. Trump totiž vyžaduje reálné peníze a zbraně na stole, nikoliv jen ideologickou spřízněnost.

Omezení rozpočtu nese konkrétní rizika pro obranyschopnost i závazky vůči spojencům. Česko se zavázalo vybudovat těžkou mechanizovanou brigádu vybavenou tanky Leopard 2A8 a vozidly CV90. Náčelník generálního štábu Jaromír Zůna sice tvrdí, že stávající smlouvy platí, ale připouští odklad plateb a posunutí termínů pro budování aliančních schopností.

Kritikou nešetřil ani prezident Petr Pavel, který označil rozpočtové škrty za nezodpovědné. Podle něj by schválení rozpočtu v této podobě znamenalo ztrátu důvěryhodnosti České republiky v očích spojenců i napadené Ukrajiny. Prezident sice neplánuje využít právo veta, ale varuje, že Česko se stává jednou z mála zemí, které jdou proti současnému trendu posilování bezpečnosti.

Témata:  Česká republika,  NATO