reklama

Činčerová s herečkou před lety natočila jeden z dílů do televizního cyklu Neobyčejné životy. "Tolik šarmu a elegance měl málokdo, je mi to moc líto," řekla dnes Činčerová ČTK. Na druhé straně si neustále připomíná, že se Fialová konce nebála. "Velmi často mluvila o tom, že se těší, až opět bude se svým milovaným Pavlíkem (režisérem Pavlem Hášou). Byla bytostně přesvědčena o tom, že 'tam nahoře' je to ještě lepší," dodala.

Svojtka připravil před několika lety s Květou Fialovou k jejím osmdesátinám medailon Fialové Květy štěstí, který byl o pět let později obnoven. "Byla to neuvěřitelná osobnost, kterou jsem měl to štěstí potkat, která mě zasáhla i svým životním přístupem a nadhledem. Vždycky říkala, že v životě jsou nejdůležitější tři věci - přijmout, poděkovat a zvládnout. A nekecat jim do toho tam nahoře, protože oni vědí, proč to tak dělají," řekl dnes Svojtka ČTK.

Podle něj šlo o neuvěřitelně vtipnou dámu, až do vysokého věku plnou energie. "To, co zvládala po osmdesátce, bylo neuvěřitelné. Odehrála spoustu představení včetně charitativních akcí, ani podstatně mladší kolegové by se za to nemuseli stydět. Permanentní životní optimismus, který neztrácela ani v těch nejtěžších chvílích svého života - to je pro mě Květa Fialová," dodal Svojtka.

Okouzlující a usměvavá herečka, která se narodila 1. září 1929 ve slovenské obci Velké Dravce. Publikum obdivovalo její šarm a jemný smysl pro ironii především v rolích komediálního a konverzačního charakteru, k nimž patřily úlohy v hrách Vajíčko, Charleyova teta nebo Don Juan. Přes stovku repríz odehrála v komedii Jezinky bezinky. Průběžně hrála též ve společnosti Václava Hanzlíčka (Ryba ve čtyřech) a hostovala na různých scénách. Hlavní ženskou roli ze hry Harold a Maud ztvárnila vedle Městských divadel pražských také v Mladé Boleslavi a v Uherském Hradišti. V posledních letech však bojovala s následky srdeční mrtvice i s Alzheimerovou chorobou.

Fialová s vtipem vzpomínala na chvíli, kdy ji Jan Werich angažoval na svou scénu. "Když jsem byla v jeho divadle jako divák, zašla jsem za ním, zda nepotřebuje herečku, a on mě odbyl, abych přišla druhý den. Přišla jsem podruhé a na jevišti potkala svého spolužáka Lubina Kostelku. Werich po mně chtěl, abych udělala dědečka, a po něm, aby udělal babičku. Vzniklo asi něco příšerného, ale Werich mi tehdy řekl nejkrásnější větu: Už vás potřebuji od včera," řekla před lety herečka ČTK.