reklama

Při rozdělování mandátů stranám se používá přepočet pomocí klasické d'Hondtovy metody, která lehce zvýhodňuje úspěšnější strany. Kandidující subjekt musí pro vstup do sněmovny získat alespoň pět procent z celkového počtu hlasů. Pro dvoučlennou koalici je to deset procent, pro tříčlennou 15 a pro čtyř a vícečlennou koalici 20 procent.

Strana nebo hnutí může podat kandidátní listinu v libovolném počtu ze 14 volebních obvodů (krajů). Maximální počty kandidátů pro jednotlivé kraje jsou dány přílohou zákona, nejvíce kandidátů, 36, mohou strany navrhovat v Praze a Moravskoslezském kraji, nejméně, 14, v kraji Karlovarském. Strana tak může ve všech krajích navrhnout maximálně 343 kandidátů. Letos se voleb zúčastní 31 politických subjektů, které navrhly 7533 kandidátů.

V rámci jednotlivých politických subjektů se mandáty přidělují podle pořadí, jak jsou kandidáti uvedeni na hlasovacím lístku. Volič však může dát nejvýše čtyřem kandidátům takzvaný preferenční hlas. Jestliže některý z kandidátů získá alespoň pět procent preferenčních hlasů z celkového počtu hlasů pro tuto politickou stranu v rámci volebního kraje, připadne mandát přednostně jemu.

Řada politologů upozorňuje, že hlavním problémem není ani tak volební systém, jako doposud nulový koaliční potenciál komunistů, kvůli němuž nelze s jejich hlasy při skládání vlád počítat.

Po volbách v roce 1998 vznikla opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD. Jedním z výsledků spolupráce těchto stran byla i novela volebního zákona z roku 2000, která měla zvýhodnit úspěšnější strany. S jejich návrhem však vedle opozice a prezidenta Václava Havla nesouhlasil také Ústavní soud, který důležité části zákona zrušil.

V červnu 2009 Sněmovna zamítla volební novelu, kterou koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS) navrhovala změnit přepočet hlasů na mandáty a zavést bonus pro vítěze voleb. Proti novele hlasovali sociální demokraté a komunisté.

reklama