Komentář: Odkladiště pro neúspěšné kandidáty? Senát a jeho složení bude hrát klíčovou roli

Mnohými kritizovaný Senát se zřejmě stane útočištěm pro několik neúspěšných prezidentských kandidátů. Kromě lékaře Marka Hilšera tam možná usedne diplomat Pavel Fischer či akademik Jiří Drahoš. V současné politické konstelaci je přitom zřejmé, že role povětšinou takřka neviditelného Senátu naroste. Na druhé straně se o to více znelíbí hlavním politickým hráčům v čele s prezidentem a vládou.

Pro zrušení horní komory českého parlamentu se v minulosti vyslovil Tomio Okamura a jeho hnutí SPD, stejně tak s podobnou myšlenkou koketoval šéf vítězného hnutí ANO Andrej Babiš. Za skvělou myšlenku označil zrušení Senátu také prezident Miloš Zeman. Jde zkrátka o ty politické proudy, které se momentálně vezou na pomyslné vítězné vlně. Existenci Senátu dlouhodobě odmítají také komunisté. Ačkoliv hnutí ANO, SPD a KSČM nemají potřebnou ústavní většinu ve Sněmovně (o pouhých pět hlasů jim unikla), která by byla ke zrušení potřeba, nelze zcela vyloučit, že snahy o jeho zrušení pominou.

Do Senátu chtějí nyní kandidovat odpůrci Zemana z prezidentské volby. Lékař Marek Hilšer se chce do horní komory dostat takticky z Prahy, kde má velmi vysokou šanci na zvolení. Nyní vyjednává o podpoře té které strany. Ve hře jsou kromě lidovců také TOP 09, Starostové a nezávislí nebo Zelení. Sám Hilšer chce kandidovat jako nezávislý kandidát. Na první pohled se zdá, že by se Hilšer hodil spíše do lavic pražského zastupitelstvo, kde by mohl změnit některé věci snáze, než v Senátu. Právě díky konstelaci moci na Hradě a v Poslanecké sněmovně je patrné, že Senát bude hrát čím díl větší roli. A toho si je kromě Hilšera vědom i druhý na pásce Jiří Drahoš.

Ten si v případě kandidatury také vybere nejjednodušší cestu, tedy Prahu. Podobně uvažuje i třetí Pavel Fischer, který ale definitivně ještě kandidaturu nepotvrdil. Michal Horáček se do voleb nechystá, vrací se k hudbě. Při letošních volbách se bude obměňovat třetina křesel, nejvíce jich obhajuje sociální demokracie. V současné situaci strany se dá očekávat, že utrpí další fiasko a přednost dostanou třeba právě nezávislí kandidáti.

V tuto chvíli ovládá Senát právě ČSSD (25 mandátů), lidovci (14 mandátů) a ODS s devíti senátory. Komunisté mají pouze jednoho senátora a hnutí SPD žádného. ANO má v komoře šest svých zástupců. Senát je zkrátka zcela jiným tělesem co do složení, než Poslanecké sněmovna. K volbám totiž chodí méně lidí, často jde o lidi, kteří se o politické dění zajímají mnohem více, než většinová společnost. Je pochopitelné, že subjekty, které v komoře mají minimum zástupců, ale i prezident, usilují o jeho zrušení. Je totiž jedinou překážkou v tom, aby mohly vládnout, jak se jim zlíbí. Klíčová je v tomto směru nutnost schválení ústavních změn právě i Senátem. Senát je důležitý i z hlediska vyvažování mocí. Většina postkomunistických zemí upustila od dvoukomorového parlamentu. Země jako Maďarsko, Slovensko nebo Ukrajina jsou pak v politologických příručkách označovány jako systémy, které výrazně favorizují vítěze voleb (záleží i na stranickém a volebním systému) a často mu zajišťují pohodlnější většinu k vládnutí. Proč by o to hnutí ANO nestálo, že? Anebo i prezident. Senát mu totiž mluví do jmenování ústavních soudců a v krajním případě může iniciovat podání žaloby na prezidenta k ústavnímu soudu. Lidé jako Hilšer, Drahoš nebo Fischer se tak mohou stát do budoucna oponenty Miloše Zemana.

Témata:  Marek Hilšer,  Senát Parlamentu České republiky,  Jiří Drahoš,  Sociálnědemokratická strana Německa (SPD),  komentář,  Tomio Okamura,  Pavel Fischer